Domů Látky V IRZ Endrin

Endrin

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR 39
Další názvy 1,2,3,4,10,10-hexachlor-6,7-epoxy-1,4,4a,5,6,7,8,8a-oktahydro-1,4,5,8-dimethanonaftalen, Nendrin, EN 57, Endrex, Endricol, Hexadrin, Mendrin, Oktanex, Compound 269, Isodrin epoxid, NCI-COO157, ENT17251, OMS 197
Číslo CAS 72–20–8
Chemický vzorec C12H8Cl6O

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)1
Úniky do vody (kg/rok)1
Úniky do půdy (kg/rok)1
Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)1
Přenosy v odpadech (kg/rok)-
Rizikové složky životního prostředívoda, ovzduší, půda

H- a P-věty

Číslo CAS 72-20-8; Indexové číslo 602-051-00-X*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení

H300 Při požití může způsobit smrt

H311 Toxický při styku s kůží

H351 Podezření na vyvolání rakoviny

H372 Způsobuje poškození orgánů při prodloužené nebo opakované expozici

P270 Při používání tohoto výrobku nejezte, nepijte ani nekuřte.
P301+P310 Při požití: Okamžitě volejte Toxikologické informační středisko/lékaře/…
P330 Vypláchněte ústa.
P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.
P302+P352 Při styku s kůží: Omyjte velkým množstvím vody.
P312 Necítíte-li se dobře, volejte Toxikologické informační středisko/lékaře/…
P362+364 Kontaminovaný oděv svlékněte
a před opětovným použitím vyperte.

H400 Vysoce toxický pro vodní organismy

H410 Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky

P273 Zabraňte uvolnění do životního prostředí.
P391 Uniklý produkt seberte.

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, ve znění pozdějších předpisů.

Základní charakteristika

Endrin je organochlorový pesticid, blízký příbuzný aldrinu a dieldrinu. Čistý pesticid endrin je krystalická bílá látka téměř bez zápachu. Technický produkt je zbarven žlutohnědě a má charakteristický zápach. Obsahuje nejméně 92 % endrinu. Mezi nejvýznamnější příměsi patří dieldrin (0,42 %), aldrin (0,03 %), isodrin (0,73 %) a ketoendrin (1,57 %). Endrin taje při teplotě 226 – 230 °C a dochází přitom k částečnému rozkladu. Je velmi málo rozpustný ve vodě (0,23 mg.l-1). Lepší rozpustnost je v alifatických uhlovodících, acetonu, benzenu a tetrachlormethanu. Endrin patří mezi perzistentní organické látky. Struktura molekuly je uvedena na obrázku 1.

Struktura endrinu

Obrázek 1: Struktura endrinu

Použití

Endrin byl poprvé vyroben v roce 1950. V minulosti se endrin hojně používal jako pesticid pro celou řadu zemědělských plodin, jako jsou obilniny, bavlna, tabák, cukrová třtina a ovoce. Používal se hlavně jako insekticid, rodenticid (proti hlodavcům) a avicid (proti ptákům). V Malajsii sloužil dokonce jako přípravek na hubení nežádoucích ryb v umělých nádržích před jejich novým osazením rybí obsádkou. Ukázalo se však, že je toxický i pro jiné živočichy kromě cílové populace škůdců. Nejvíce ohrožené byly populace stěhovavých ptáků a šelem. Proto byla ve většině zemí, včetně České republiky, výroba a použití endrinu zakázána.

Zdroje úniků

Vzhledem k zákazu použití nejsou v České republice teoreticky žádné zdroje emisí endrinu. Endrin může být přítomný v surovinách a materiálech dovážených ze zemí, kde používání endrinu dosud zakázáno nebylo. Může se takto vyskytovat například v textilní surovině, pokud byla tato surovina pěstována v zemi, kde se endrin používá.

Do odpadních vod se může dostat vypíráním při úpravě textilií. Při zušlechťování textilií na bázi celulózy, které probíhá v alkalickém prostředí, se rozloží a nepředstavuje riziko. Naopak při zušlechťování vlny se nerozkládá a může být vypírán do odpadních vod. V půdách se může vyskytovat endrin, který pochází z doby, kdy jeho použití ještě nebylo zakázáno ani v ČR. Z půd se může endrin uvolňovat a kontaminovat ostatní složky životního prostředí. Specifickým zdrojem případných emisí do životního prostředí mohou být staré ekologické zátěže, například bývalé sklady agrochemikálií.

Za možný zdroj emisí můžeme označit zejména:

  • Dovezené produkty ze zemí, kde se dosud endrin používá (zemědělské produkty, dřevo);
  • Špatně zabezpečené skládky nebezpečných odpadů;
  • Redepozice ze starých ekologických zátěží (bývalé sklady agrochemikálií apod.).

Dopady na životní prostředí

Endrin není příliš rozpustný ve vodě, proto nejsou jeho koncentrace v podzemních a povrchových vodách vysoké. Většina endrinu se vyskytuje ve formě navázané na dnové sedimenty. V malém množství se může dostávat do vzduchu odpařováním z půdy a z povrchových vod. Vlivem vysoké teploty (>200 ºC) nebo slunečního záření endrin izomerizuje. Hlavním produktem je delta-ketoendrin, který je méně toxický než výchozí látka. Delta-ketoendrin vzniká také anaerobní degradací pomocí bakterií a plísní. K přeměně endrinu na delta-ketoendrin však dochází pouze v malé míře.

Vědecké studie poukázaly na významnou intoxikaci endrinem necílových organismů, šlo především o vysokou úmrtnost ptáků. Endrin je toxický i pro ostatní živé organismy. Obzvláště toxický je pro ryby, vodní bezobratlé a fytoplankton. Jeho nebezpečnost zvyšuje perzistence a fakt, že je schopen kumulovat se v tělech organismů. Dochází tak ke hromadění endrinu v potravních řetězcích (v tukových tkáních). Z tohoto důvodu jsou ohroženi hlavně predátoři. U savců byla zjištěna snížená plodnost. Po úniku endrinu do prostředí byl pozorován úhyn ryb, pelikánů hnědých (Louisiana, USA) a rybáků severních (Nizozemí). Výsledkem byl v roce 1984 zákaz endrinu v USA, který posléze následovaly i ostatní rozvinuté země. Od roku 2004 je navíc zakázán i Stockholmskou úmluvou.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Endrin může vstupovat do těla kontaktem s kůží, inhalačně nebo orálně. Akutní otrava endrinem způsobuje poškození nervové soustavy. Endrin uložený v tukové tkáni se může do organizmu uvolňovat i několik měsíců po expozici. Expozice endrinu způsobuje bolesti hlavy, závratě, zvracení, ztrátu chuti k jídlu, nespavost a dočasnou hluchotu. Vyšší dávky endrinu vyvolávají křeče, obtížné dýchání, třes a zmatenost. Chronická expozice může způsobovat poškození jater. Kontakt s kůží nebo očima může vyvolat podráždění.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Největší nebezpečí endrinu představuje vysoká schopnost bioakumulace. Je toxický zejména pro vodní organismy a ptáky.

Způsoby zjišťování a měření

Emise endrinu, jakožto i jiných zakázaných pesticidů, lze jen velmi obtížně kvantifikovat bez využití analytických metod, protože se jedná o emise ze stávajících zátěží či redistribuci v prostředí. K detailnějším analýzám je možné použít laboratorní stanovení. Před vlastní analýzou se endrin ze vzorků extrahuje vhodným extrakčním činidlem. Následuje přečistění extraktu a analytická koncovka. Analytickou koncovkou je obvykle plynová chromatografie (GC) s detektorem elektronového záchytu (ECD) nebo v kombinaci s hmotnostní spektrometrií (MS). Měření mohou zajistit komerční laboratoře.

Pro stanovení endrinu (dieldrinu a některých organochlorových insekticidů, polychlorovaných bifenylů a chlorbenzenů) je určena národní technická norma ČSN EN ISO 6468:1996. Je to metoda plynové chromatografie po extrakci kapalina-kapalina. Podstata této metody spočívá v extrakci endrinu vhodným rozpouštědlem, zakoncentrování a případném čištění a následuje analýza na plynové chromatografii s kapilární kolonou. Pracuje se s detektorem elektronového záchytu. Vhodnými extrakčními činidly jsou hexan, petrolether nebo heptan. Extrakty se dle potřeby čistí na koloně s oxidem hlinitým nebo silikagelem.

Emisí práh 1 kg si lze představit například jako 1 000 000 m3 vzduchu o koncentraci endrinu 1 mg.m-3 (objem za stejného tlaku a teploty, jako byl uveden koncentrační údaj), nebo jako objem vody 10 000 m3 při koncentraci endrinu například 0,1 mg.l-1.

Monitoring endrinu se v České republice zaměřuje především na vodní prostředí a potraviny.

Informační zdroje