Domů Látky V IRZ Tetrachlorethylen (PER)

Tetrachlorethylen (PER)

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR 52
Další názvy ethylentetrachlorid, perchlorethylen, PCE, PER, PERC, PERK, Dowper, Perclene, Nema, Tetracap, Tetropil, Ankilostin, Didakene, perchlor, antisol, tetravec, tetroguer, percosolve, persec, tetlen, tetraleno, tetralex
Číslo CAS 127-18-4
Chemický vzorec C2Cl4

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)2 000
Úniky do vody (kg/rok)10
Úniky do půdy (kg/rok)-
Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)10
Přenosy v odpadech (kg/rok)1 000
Rizikové složky životního prostředívoda, ovzduší, půda

H- a P-věty

Číslo CAS 127-18-4; Indexové číslo 602-028-00-4*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení

H351 Podezření na vyvolání rakoviny

H411 Toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky

P201 Před použitím si obstarejte speciální instrukce.

P202 Nepoužívejte, dokud jste si nepřečetli všechny bezpečnostní pokyny a neporozuměli jim.

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P308+P313 Při expozici nebo podezření na ni: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P273 Zabraňte uvolnění do životního prostředí.

P391 Uniklý produkt seberte.

 * Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení (ES) č. 1272/2008, ve znění pozdějších předpisů.

Základní charakteristika

Tetrachloretylen – perchloretylen – 1,1,2,2-tetrachlorethen bývá zkráceně označován jako PCE. Má strukturu znázorněnou na obrázku 1. Tetrachloretylen je bezbarvá nehořlavá kapalina nasládlé vůně. Teplota varu je 121 °C, teplota tuhnutí -22,4 °C. Rozpustnost ve vodě činí 150 mg.l-1 při 25 °C. Hustota při 20 °C je 1623 kg.m-3. Jedná se o látku velmi těkavou, proto tetrachlorethylen řadíme do skupiny těkavých organických látek (VOC).

Strutura tetrachloretylenu

Obrázek 1: Struktura tetrachlorethylenu

Použití

Tetrachlorethylen je díky svým vlastnostem vynikající čistící prostředek. Rozpouštějí se v něm mnohá organická nežádoucí znečištění (například povrchů), ať už se jedná o různé druhy maziv či olejů, nebo o přirozené znečištění například u oděvů. Dále je v menších množstvích používán při regeneraci katalyzátorů v rafineriích ropy a pro čištění kinofilmů. Tetrachlorethylen může být nalezen ve stopových množstvích také v některém spotřebitelském zboží jako jsou inkousty do tiskáren, lepidla, nosiče barev a silikonová maziva.

Přes snahu chemického průmyslu nebyla dosud získána za tetrachlorethylen plnohodnotná náhrada. V současné době existuje velké množství odmašťovacích prostředků, které nejenom nezajišťují potřebnou jakost odmaštění povrchů srovnatelnou s tetrachlorethylenem, ale navíc mnohdy nejsou ani „ekologicky nezávadné“, jak o nich tvrdí jejich výrobci a distributoři.

Dále lze stabilizovaný tetrachlorethylen použít jako rozpouštědlo nebo jako extrakční činidlo pro tuky, pryskyřice, oleje, vosky atd. Zvláště vhodný je v operacích vyžadujících vysoký bod varu. Snadná destilace a zachycování par na aktivním uhlí přitom nejsou poslední přednosti tetrachlorethylenu. Jeho výhodné vlastnosti lze ovšem plně využít jen v technologicky dokonalém zařízení a při dodržení aplikačních postupů.

Zdroje úniků

Jedná se o látku syntetickou, vyráběnou a užívanou člověkem, proto její přirozené zdroje neexistují. Vyráběný tetrachlorethylen se uvolňuje do okolního ovzduší v důsledku odpařování. Významnými zdroji jsou emise z chemických čistíren oděvů a emise z odmašťování kovů. Také skládky odpadů mohou být zdrojem emisí. Mezi antropogenní zdroje můžeme zařadit především následující možnosti:

  • Tetrachlorethylen může být vzhledem ke své těkavosti uvolňován všude tam, kde se používá a kde není zcela dokonale zajištěna recirkulace vznikajících par, to znamená, především v kovoobráběcím průmyslu při odmašťování obrobků a při chemickém čištění oděvů.
  • K únikům také může docházet při průmyslové výrobě tetrachlorethylenu v důsledku netěsností, poruch, či chyby obsluhy.
  • Malé úniky je možno zaznamenat i při malospotřebitelské aplikaci produktů obsahujících tetrachlorethylen (barvy do tiskáren, lepidla, odbarvovače, čistící prostředky, nosiče barev, silikonová maziva).
  • Emise ze skládek odpadů.

Dopady na životní prostředí

Dostane-li se tetrachlorethylen do vody či půdy, má snahu se rychle odpařit do ovzduší. V ovzduší podléhá pomalému rozkladu, je rozkládán slunečním zářením anebo splachován zpět do půdy deštěm. V půdě může být tetrachlorethylen přítomen buď ve formě volné fáze, nebo rozpuštěný ve vodě a následně migruje do podzemních vod. Zde může být pomalu odbouráván přítomnými mikroorganismy.

Nepředpokládá se, že by tetrachlorethylen měl výraznější globální dopady na životní prostředí, protože nejeví sklony k bioakumulaci v rybách ani jiných vodních živočiších. Přesto, že tetrachlorethylen je zařazen do kategorie těkavých organických látek (VOC), byla u této látky zjištěna jen nepatrná fotochemická reaktivita. Je nepravděpodobné, že by významněji přispíval ke vzniku škodlivého přízemního ozonu nebo fotochemického smogu.
Poločas rozpadu v podzemní vodě je udáván zhruba 1 až 2 roky (založeno na předpokládané aerobní biodegradaci). Těkavost z vody: experimentální poločas pro 1 mg.l-1 vody je 27±3 minuty při míchání 200 otáček za minutu (25 °C) v otevřené 65 mm hluboké nádobě.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Tetrachlorethylen je obecně látka nebezpečná pro zdraví člověka. Do organismu může být vdechnuta, pozřena a prostupuje i pokožkou. Tetrachlorethylen je zařazen dle IARC do kategorie 2A jako pravděpodobný lidský karcinogen. Uvádí se, že u exponované osoby může dojít k následujícím projevům a rizikům:

  • Zvýšení pravděpodobnosti onemocnění rakovinou;
  • Poškození reprodukčních funkcí u obou pohlaví;
  • Poškození zdravého vývoje plodu;
  • Podráždění pokožky, popáleniny, vysušení, popraskání;
  • Poškození očí, nosu, úst a dýchacích cest;
  • Poškození jater a ledvin;
  • Poškození centrální nervové soustavy (vyšší koncentrace);
  • Může způsobit bolest hlavy, slabost, nevolnost, zvracení;
  • Tvorba vody v plicích (edém, při inhalaci vyšších koncentrací).

V České republice platí pro koncentrace tetrachlorethylenu následující limity v ovzduší pracovišť: PEL – 250 mg.m-3, NPK - P – 750 mg.m-3. 

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Tetrachlorethylen je látka spíše méně nebezpečná pro životní prostředí, ohrožuje však zdravý život volně žijících organismů a má negativní vliv na zdraví člověka. Její toxikologické riziko je však podtrženo karcinogenitou a rizikem ohrožení vývoje plodu.

Způsoby zjišťování a měření

Tetrachlorethylen je zapáchající látka, proto k prvnímu určení jeho úniku může posloužit čich (nasládlý zápach). Hrubou představu o únicích tetrachlorethylenu z provozu, například v odmašťovacích procesech, je možné učinit ze spotřeby činidla či bilance procesu (vstup x výstup).
K detailnějším analýzám je možné použít laboratorní stanovení. Obvykle je stanovení prováděno plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu ECD. Odběr vzorků vzduchu se může provádět prosáváním přes sorpční trubičky. Měření a veškeré služby s tím spojené nabízejí dostupné komerční laboratoře.

Pro stanovení tetrachlorethylenu v kapalných matricích je velmi dobře použitelná metoda EN ISO 15680:2003, která stanoví množství těkavých organických sloučenin (VOC) ve vodě plynovou chromatografií (GC) metodou purge-and-trap. Přílohy A, B a C udávají příklady analytů, které lze stanovit pomocí této metody. Detekce se s výhodou provádí prostřednictvím hmotnostní spektrometrie v režimu nárazu elektronů (EI), ale mohou být použity i jiné detektory. Mez detekce do značné míry závisí na detektoru, který se používá. ISO 15680:2003 se vztahuje na pitnou vodu, podzemní vody, povrchové vody, mořskou vodu a zředěné odpadní vody.

Jako další analytickou metodu stanovení tetrachlorethylenu lze použít metodu ČSN EN ISO 10301:1997. Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 10301:1997 a obsahuje 3 oddíly pro stanovení tetrachlorethylenu a dalších vysoce těkavých halogenovaných uhlovodíků: V oddílu 1 určuje dvě metody stanovení plynovou chromatografií. Oddíl 2 určuje metodu stanovení těchto látek po extrakci kapalina/kapalina, a to v pitné a podzemní vodě, vodě plaveckých bazénů, ve většině povrchových vod a v mnohých vyčištěných splaškových i průmyslových odpadních vodách. Oddíl 3 určuje metodu stanovení vysoce těkavých halogenovaných uhlovodíků v pitné vodě, povrchových vodách a v podzemní vodě statickou head-space metodou. Head-space metodu je možno v praxi uplatnit na vyčištěné průmyslové odpadní vody k průzkumným účelům, ale v některých případech je nutno výsledek potvrdit metodou po extrakci kapalina/kapalina.

Jeden kilogram této látky má objem 0,62 l. Bude-li z provozu unikat vzduch kontaminovaný například 0,1 % obj. tetrachloretylenu, představuje emisní práh asi 290 000 m3 kontaminovaného vzduchu (při 20 °C a 101,325 kPa).

Informační zdroje