Domů Látky V IRZ Simazin

Simazin

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR 51
Další názvy 6-chlor-N2,N4-diethyl-1,3,5-triazin-2,4-diamin; Aquazine; Caliber; Cekusan; Cekusima; Framed; Gesatop; Primatol S; Princep; Simadex; Simanex; Sim-Trol; Tanzine; Totazine a další
Číslo CAS 122-34-9
Chemický vzorec C7H12ClN5

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)-
Úniky do vody (kg/rok)1
Úniky do půdy (kg/rok)1
Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)1
Přenosy v odpadech (kg/rok)-
Rizikové složky životního prostředípůda, voda

H- a P-věty

Číslo CAS 122-34-9; Indexové číslo 612-088-00-3*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení

H351 Podezření na vyvolání rakoviny

H400 Vysoce toxický pro vodní organismy

H410 Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky

P201 Před použitím si obstarejte speciální instrukce.

P202 Nepoužívejte, dokud jste si nepřečetli všechny bezpečnostní pokyny a neporozuměli jim.

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P308+P313 Při expozici nebo podezření na ni: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P260 Nevdechujte prach/dým/plyn/mlhu/páry/aerosoly.

P263 Zabraňte styku během těhotenství/kojení.

P273 Zabraňte uvolnění do životního prostředí.

P391 Uniklý produkt seberte.

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení (ES) č. 1272/2008, ve znění pozdějších předpisů. 

Základní charakteristika

Simazin je bílá krystalická látka s teplotou tání 226°C. Patří mezi triazinové herbicidy. Je málo rozpustný ve vodě (5 mg.l-1), dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech. Struktura simazinu (viz obrázek 1) je podobná atrazinu.

Struktura simazinu

Obrázek 1: Struktura simazinu

Použití

Simazin má herbicidní účinky, aplikoval se na ochranu plodin s dlouhými kořeny, např. artyčok, chřest, kukuřice, cukrová třtina, čaj, olivy, citrusy nebo boby. Používal se také v lesnictví a pro kontrolu řas v rybnících, bazénech, chladících věžích a rybích sádkách. Někdy se používal ve větším množství jako neselektivní totální herbicid pro plošné hubení plevelů a to zejména na nezemědělské půdě. Je přijímán kořeny vzcházejících plevelů a způsobuje jejich žloutnutí a hynutí. Pro posílení účinku se často kombinoval s dalšími pesticidy. Pro ochranu obilnin se kombinoval s atrexem (atrazin), zatímco přípravek paraquat se přidával při aplikaci na jablka a broskve, Surflan na vánoční stromky a Dual na okrasné rostliny. Kombinoval se také s diuronem, ametrynem atd. Simazin byl poprvé registrován v roce 1957. V letech 1990 – 93 se v USA ročně spotřebovalo přibližně 2 milióny kilogramů čistého simazinu, přičemž se jedná o 20. nejvíce používaný herbicid v USA. V současnosti není jako produkt na ochranu rostlin v EU registrován.

V prostředí České republiky se v zemědělství používal zejména k ošetření brambor, vojtěšky, sadů, vinic, chmelnic, angreštu, malin, ostružin, jahodníku a okrasných rostlin pod obchodním označením Simazin 50 WP. V roce 2000 spotřeba poklesla v ČR na pouhých 200 kg/rok. Platnost registrace přípravku v ČR skončila.

Zdroje úniků

V České republice se simazin nevyrábí a jeho spotřeba byla nízká. Dostával se do prostředí při aplikaci jako herbicidu. Zdrojem emisí mohla být i veškerá manipulace s herbicidními přípravky, s jeho obsahem. Splachem z ošetřených či kontaminovaných prostor se mohl dostávat do vod. Rizikové mohou být bývalé nebo i současné sklady agrochemikálií či manipulační prostory a skládky odpadů, které mohou být simazinem kontaminované.

Dopady na životní prostředí

Simazin je středně perzistentní, v půdě zůstává 28 – 149 dní. Zbytková herbicidní aktivita může v půdě zůstat ještě i rok po aplikaci. Na částice půdy se váže středně až slabě, schopnost adsorpce se však zvyšuje s přítomností jílových částic a organického uhlíku. Mobilita se zvyšuje se snižujícím se pH. Přestože je slabě vázán, jeho mobilita je limitována nízkou rozpustností a tím se snižuje potenciál pro vyluhování do podzemních vod. Proto zůstává převážně ve svrchních 5 cm půdy. Může být vnesen do vody, pokud voda strhne půdní částice, na které je navázán. Při vyšším pH je nejdůležitějším rozkladným procesem mikrobiální degradace, za nižšího pH dochází k hydrolýze. Může se rozkládat za přispění UV záření, ale efekt této reakce je za normálních podmínek malý. Rovněž ztráta simazinu odpařováním je nevýznamná. V ovzduší se může rozkládat reakcí s fotochemicky vzniklými hydroxylovými radikály. Velmi málo se akumuluje v tělech vodních organismů. Je prakticky netoxický pro ptáky. Toxicita ve vodních ekosystémech není příliš prozkoumána, vzhledem k podobnosti struktury se však předpokládá analogická toxicita, jako u atrazinu (středně toxický potenciál pro vodní prostředí). Obecně platí, že vodní rostliny jsou více ohrožené než živočichové. Savci nejsou simazinem příliš ohroženi (myši a krysy orálně: LC50 >5000 mg.kg-1). Existují však druhy na simazin citlivé, z hospodářských zvířat jsou to např. ovce a dobytek.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Účinky simazinu na lidské zdraví nejsou příliš prozkoumány. Nejsou ani známy žádné případy otravy lidí požitím simazinu. Profesní expozice mohou vyvolávat vyrážky a dermatitidy. Triazinové herbicidy obecně narušují procesy přeměny energie v těle. Příznaky u lidí zahrnují třes, křeče, obtíže při chůzi, paralýzu, cyanózu, zpomalené dýchání, abnormální kontrakce zornice, bolesti střev a poruchy funkce nadledvinek. Chronická expozice simazinu může u zvířat vyvolávat třes, poškození varlat, jater, ledvin, štítné žlázy a poruchy tvorby spermií. Pravděpodobně není teratogenní. S ohledem na nedostatek informací není možné rozhodnout, zda je nebo není karcinogenní.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Simazin je málo toxický pro většinu organismů a nepatří ani mezi perzistentní látky. Někteří živočichové jsou však na simazin citliví, jako například ovce a dobytek.

Způsoby zjišťování a měření

Emise simazinu lze identifikovat podle složení používaných herbicidních přípravků, které je uvedeno např. v bezpečnostních listech. Vzhledem k tomu, že se v ČR již nepoužívá, bude se jednat hlavně o emise z případných kontaminovaných lokalit nebo skládek odpadů. V tomto případě je nutné provést analytické stanovení.

Simazin může být analyticky stanoven například plynovou chromatografií s elektrolytickým vodivostním detektorem nebo dusík – fosforovým detektorem (norma ČSN EN ISO 10695 pro zhodnocení jakosti vod). Jako extrakční činidlo může sloužit chloroform, případně dichlormethan.

Výše zmíněná norma ČSN EN ISO 10695 je použitelná pro všechny druhy vod s koncentrací nerozpuštěných látek do 0,05 g/l. Tato norma specifikuje metodu založenou na extrakci kapalina/kapalina. Dále je popsána metoda extrakce z kapaliny na tuhou fázi (SPE), která je použitelná pro čisté vody, nikoli vody odpadní. Při stanovení extrakcí kapalina/kapalina se simazin separuje extrakcí do dichlormethanu. Po zkoncentrování se extrakty vzorku analyzují plynovou chromatografií s detektorem dusíku a fosforu (detektor N/P). Při stanovení extrakcí kapalina-tuhá fáze se simazin adsorbuje na vhodném adsorbentu, eluuje rozpouštědlem a pak stanoví plynovou chromatografií s detektorem N/P. Získaný chromatogram se porovnává s chromatogramem standardu. Výsledek se uvádí v µg/l, u hmotnostních koncentrací > 0,02 µg/l na dvě platné číslice. Mez detekce pro simazin je 0,5 µg/l.

Pro stanovení simazinu (a dalších vybraných herbicidů) z pitných a podzemních vod lze použít normu ČSN EN ISO 11369:1997. Tato norma určuje metodu stanovení organických herbicidů v pitné a podzemní vodě vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s detekcí v ultrafialové (UV) oblasti spektra, po extrakci kapalina/tuhá látka (SPE). Jako vhodná rozpouštědla lze použít methanol, acetonitril nebo aceton.

Ohlašovací práh pro emise a přenosy do vody je dosažen například při vypouštění 20 000 m3 odpadní vody o koncentraci simazinu 50 µg.l-1.

Informační zdroje