Domů Látky V IRZ Mirex

Mirex

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR 46
Další názvy 1,1a,2,2,3,3a,4,5,5,5a,5b,6-dodekachlor-oktahydrogen-1,3,4-methen-1H-cyklobutan[cd]pentalen; perchloropentacyklodekan; hexachloropentadien dimer; Dechlorane; ENT 25719; Ferriamicide; GC 1283
Číslo CAS 2385-85-5
Chemický vzorec C10Cl12

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)1
Úniky do vody (kg/rok)1
Úniky do půdy (kg/rok)1
Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)1
Přenosy v odpadech (kg/rok)-
Rizikové složky životního prostředíovzduší, voda, půda

H- a P-věty

Číslo CAS 2385-85-5; Indexové číslo 602-077-00-1*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení

H302 Zdraví škodlivý při požití

H312 Zdraví škodlivý při styku s kůží

H351 Podezření na vyvolání rakoviny

H361 Podezření na poškození reprodukční schopnosti nebo plodu v těle matky

H362 Může poškodit kojence prostřednictvím mateřského mléka

H400 Vysoce toxický pro vodní organismy

H410 Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky

P270 Při používání tohoto výrobku nejezte, nepijte ani nekuřte.

P301+P312 Při požití: Necítíte-li se dobře, volejte Toxikologické informační středisko/lékaře/…

P330 Vypláchněte ústa.

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P302+P352 Při styku s kůží: Omyjte velkým množstvím vody.

P312 Necítíte-li se dobře, volejte Toxikologické informační středisko/lékaře/…

P362+364 Kontaminovaný oděv svlékněte a před opětovným použitím vyperte.

P201 Před použitím si obstarejte speciální instrukce.

P202 Nepoužívejte, dokud jste si nepřečetli všechny bezpečnostní pokyny a neporozuměli jim.

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P308+P313 Při expozici nebo podezření na ni: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P260 Nevdechujte prach/dým/plyn/ mlhu/páry/ aerosoly.

P263 Zabraňte styku během těhotenství/kojení.

P273 Zabraňte uvolnění do životního prostředí.

P391 Uniklý produkt seberte.

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení (ES) č. 1272/2008, ve znění pozdějších předpisů. 

Základní charakteristika

Mirex je bílá krystalická látka bez zápachu, která taje při 485 °C. Je rozpustný v mnoha organických rozpouštědlech (tetrahydrofuran, sirouhlík, benzen, chloroform), ve vodě se rozpouští jen minimálně (0,6 mg.l-1). Mirex představuje látku extrémně stabilní – nereaguje ani se silnými oxidačními činidly, jako je chlor nebo ozón. Ve formě technické směsi obvykle obsahuje 95,19 % mirexu a 2,58 % chlordeconu a jiné nečistoty. Struktura mirexu je uvedena na obrázku 1. Má podobnou strukturu jako chlordecon.

Struktura mirexu

Obrázek 1: Struktura mirexu

Použití

Asi 25 % mirexu se používalo jako insekticid pro hubení mravenců a termitů. Zbývající množství sloužilo jako přísada zpomalující hoření plastů, pryže, nátěrů, papírů a elektrických materiálů. Údaje z literatury naznačují, že mirex jako insekticid byl používán pouze v USA. Výroba mirexu v USA byla zastavena v roce 1976, jeho používání bylo zakázáno v roce 1978. Informace ohledně jeho použití jako přísady zpomalující hoření v různých zemích nejsou dostupné. Kromě USA existují patenty pro využití mirexu i v dalších zemích jako je např. Německo, Japonsko, Nizozemí a Velká Británie. V bývalém Československu ani v České republice nebyl vyráběn ani používán.

Mirex byl v roce 2001 zařazen mezi nejnebezpečnější organické polutanty spadajících pod přísnou regulaci v rámci zemí Stockholmské úmluvy. ČR ratifikovala tuto úmluvu v roce 2004.

Zdroje úniků

Výroba mirexu byla zastavena, nicméně stále může docházet k únikům z míst, kde byl například skladován nebo likvidován. Dalším problémem mirexu je jeho extrémní stabilita, z tohoto důvodu stále zůstává v prostředí pocházející z jeho použití a úniků v minulosti. Vzhledem k tomu, že na území ČR nebyl mirex vyráběn ani používán, není zde významnější kontaminace pravděpodobná. Přesto nelze vyloučit jeho přítomnost v různých dovezených materiálech pocházejících s dob minulých, které se po dosloužení stávají odpadem. Jako rizikové lze proto označit například skládky odpadů.

Dopady na životní prostředí

Mirex patří mezi nejstabilnější chemické látky vůbec a jeho hlavní problematickou vlastností je tudíž perzistence. K mikrobiální biodegradaci dochází výjimečně, pouze za anaerobních podmínek a tato reakce probíhá velmi pomalu. Fotodegradace účinky UV záření je rovněž pomalá. Produktem rozkladu mohou být perzistentní látky jako je chlordecon a mono- a dihydroxo deriváty mirexu. Mirex se silně adsorbuje na organický uhlík přítomný v půdě. Tento fakt spolu s nízkou rozpustností mirexu vedou ke skutečnosti, že koncentrace mirexu ve vodách jsou velmi nízké. Z povrchových vod a vlhkých půd, kde adsorpce není dominantním procesem, se mirex může odpařovat. Do ovzduší se může také dostávat ve formě navázané na částice půdy a prachu. Tyto částice mohou vznikat větrnou erozí. Kromě akumulace v půdách a sedimentech, dochází také k bioakumulaci v tělech organismů a transportu potravním řetězcem. Mirex (resp. produkty jeho rozkladu) je vysoce toxický pro korýše, je škodlivý i pro další vodní organismy, např. řasy, bakterie, ryby a měkkýše. Zvýšená koncentrace mirexu může snižovat klíčivost rostlin. Je také toxický pro suchozemský hmyz (včely, cvrčci).

Dopady na zdraví člověka, rizika

Ohledně působení mirexu na lidské zdraví není k dispozici příliš mnoho informací – neexistují studie o profesní expozici ani o expozici při havarijním úniku mirexu. Většina údajů proto vychází z dat o experimentech na zvířatech. Mirex může vstupovat do těla inhalačně nebo orálně, o vstupu kůží nejsou žádné informace. Pravděpodobně nedochází k žádné metabolické transformaci. Orální expozice vede ke snížení tělesné hmotnosti, zvětšení jater a morfologickým změnám jaterních buněk a může vést i ke smrti. Má škodlivý vliv na reprodukci a teratogenní účinky. Mirex způsobuje rakovinu u myší a krys. Předpokládá se, že rovněž u lidí představuje riziko vzniku rakoviny.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Mirex je velmi stabilní perzistentní látka, která se významně akumuluje v půdách a sedimentech i v tělech organismů. Přestože se tato látka již nevyrábí, představuje pro životní prostředí riziko. Vážnost jeho dopadů je kromě toxicity pro různé živočichy a hmyz zdůrazněna i teratogenními a karcinogenními účinky.

Způsoby zjišťování a měření

Přítomnost mirexu je velmi obtížné i kvalitativně určit. Při podezření na jeho přítomnost například ve zneškodňovaném odpadu je nutné přistoupit k analytickému stanovení.

Vhodnou metodou pro stanovení mirexu je kapalinová nebo plynová chromatografie. Vodné vzorky je možné extrahovat dichlormethanem nebo hexanem, u biologických vzorků se používá extrakce hexanem, acetonem, směsí hexan-ethylether nebo hexan-aceton. Získaný extrakt je pak přečištěn pomocí kolony s Florisilem.

Obecný princip stanovení Mirexu v půdách spočívá v extrakci vzorku půdy, zeminy vhodným rozpouštědlem nebo směsí rozpouštědel, získaný extrakt je po přečištění, např. gelovou permeační chromatografií a adsorpční chromatografii na Florisilu nebo na silikagelu modifikovaném H2SO4 analyzován metodou plynové chromatografie (GC) s detektorem elektronového záchytu (GC/ECD) nebo metodou plynové chromatografie s hmotnostním detektorem (GC/MS).

Jako vhodnou metodu kvantitativního stanovení mirexu a i dalších 17 organochlorovaných pesticidů z půd lze s úspěchem použít metodu ISO 10382:2002: (Soil quality – Determination of organochlorine pesticides and polychlorinated biphenyls. Gas-chromatographic method with electron capture detection). Tato metoda je použitelná pro všechny typy půd. Vzorek je extrahován směsí aceton/petrolether, extrakt je přečištěn sloupcovou chromatografií (Al2O3) a stanoven metodou GC/ECD nebo GC/MS. V případě použití ECD je vhodné použít jinou GC (dvourozměrnou) metodu pro konfirmaci.

Ohlašovací práh pro emise a přenosy do vody si lze představit například jako 10 000 m3 odpadní vody o koncentraci 0,1 mg.l-1 mirexu nebo jako 10 000 000 m3 vzduchu o koncentraci mirexu 0,1 mg.m-3.

Další informace, zajímavosti

Mirex byl poprvé syntetizován v roce 1946. Jeho použití jako pesticidu v USA bylo zaměřeno na importované druhy červeného mravence z rodu Solenopsis. V letech 1962-75 bylo z tohoto důvodu aplikováno přibližně 250 000 kg mirexu. V roce 1972 zakoupil registraci Mississippi Department of Agriculture za jeden dolar od výhradního výrobce Allied Chemical Corporation. Ve stejném roce US EPA zakázala výrobu a použití mirexu (s výjimkami). Mississippi Department of Agriculture se snažila získat povolení pro produkt s komerčním názvem Ferriamicide (kromě mirexu obsahoval také alkylaminy s dlouhým uhlovodíkovým řetězcem a chlorid železnatý s odůvodněním, že tento produkt se rozkládá během 30 dnů oproti 5 – 10 let u čistého mirexu). Ukázalo se však, že produkt tohoto rozkladu, fotomirex, je značně toxičtější než samotný mirex.

V České republice se monitoruje množství mirexu v potravinách od roku 2002. Protože u nás nebyl nikdy používán, je důležité hlavně sledování dovážených potravin. Největší koncentrace 0.281 ug/kg byla zjištěna v másle.

Informační zdroje