Domů Látky V IRZ Fluoranthen

Fluoranthen

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR

88

Další názvy

1,2-Benzacenapthene, Benzo(j,k)fluorene, fluoranten, Idryl

Číslo CAS

206–44–0

Chemický vzorec

C16H10

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)

-

Úniky do vody (kg/rok)

1

Úniky do půdy (kg/rok)

-

Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)

1

Přenosy v odpadech (kg/rok)

-

Rizikové složky životního prostředí

voda

H- a P-věty

CAS: 206-44-0*

Standardní věty o nebezpečnosti

Pokyny pro bezpečné zacházení

H302 Zdraví škodlivý při požití

 

H400 Vysoce toxický pro vodní organismy

H410 Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky

 

P270 Při používání tohoto výrobku nejezte, nepijte ani nekuřte.

P301+P312 PŘI POŽITÍ: Necítíte-li se dobře, volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO/lékaře/…

P330 Vypláchněte ústa.

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, ve znění pozdějších předpisů.

Základní charakteristika

Název fluoranthen pochází z fluorescence této látky pod UV zářením. Čistý fluoranthen je za normálních podmínek nažloutlá krystalická látka práškové nebo jehličkové konzistence. Jelikož ve své molekule obsahuje aromatická kondenzovaná jádra, řadíme jej do skupiny polyaromatických uhlovodíků (PAU), o kterých je souhrnně pojednáno v jedné z předešlých kapitol. Řadí se rovněž mezi perzistentní organické polutanty (POP). Jedná se o látku jen minimálně rozpustnou ve vodě (0,26 mg.l-1), avšak dobře rozpustnou v olejích a tucích. Teplota tání činí 110 °C a varu 375 °C. Struktura molekuly je znázorněna na obrázku 1.

Obr. 1.Struktura fluoranthenu

 

Obrázek 1: Struktura fluoranthenu

Použití

Vyjma laboratorních výzkumů a dalších speciálních činností (výroba standardů pro analýzu) nemá fluoranthen jako takový žádné využití. Je obsažen v černouhelném dehtu a asfaltech, které mohou být například součástí starších vnitřních ochranných nátěrů ocelových nebo litinových potrubí či nádrží. PAU jsou obsaženy v celé řadě běžných produktů dnešního průmyslu, jako jsou např. motorová nafta, výrobky z černouhelného dehtu, asfalt a materiály používané při pokrývání střech a při stavbě silnic.

Zdroje úniků

Fluoranthen, stejně jako všechny PAU, vzniká v rámci spalovacích procesů jakýchkoli materiálů obsahujících uhlík, pokud není spalování dokonalé. Jedná se o spalování téměř všech druhů uhlíkatých paliv. Polyaromatické uhlovodíky je nutné očekávat obecně všude tam, kde se vyskytují vysokovroucí ropné či uhelné produkty (dehty, asfalty). Dalším zdrojem úniků PAU je výroba hliníku. Významným zdrojem je rovněž automobilová doprava.

Za přírodní zdroje úniků je možné považovat přírodní požáry a erupce sopek.

Mezi antropogenní zdroje úniků můžeme zařadit zejména:

  • Spalovací procesy (fosilní paliva, odpady, cigarety, aj.);
  • koksárenství, rafinerie ropy, zplyňování a zkapalňování uhlí;
  • výrobu hliníku;
  • uvolňování z materiálů, které ho obsahují – silnice, asfaltové izolace střech, ochranné nátěry apod.;

obecně procesy, kde dochází k nakládání s dehty, asfalty a dalšími vysokovroucími ropnými či uhelnými produkty (energetika, stavebnictví, strojírenství).

Dopady na životní prostředí

Fluoranthen se svými dopady na životní prostředí nevymyká ze skupiny PAU. Jedná se o látku karcinogenní a mutagenní, jejíž působení na populace živých organismů je proto závažné. Nejproblematičtější vlastností je perzistence, tedy schopnost odolávat přirozeným rozkladným procesům (i když se uvádí, že velmi pomalé fotochemické či biochemické degradaci podléhá). Zejména pokud je emitován při spalovacích procesech, je schopen transportu atmosférou na velké vzdálenosti (ve formě naadsorbované na zrna sazí a prachových částic). Jeho stopy proto byly zjištěny i na odlehlých místech Země. Silně se adsorbuje na sedimenty ve vodách, které proto působí jako určité rezervoáry. Nízká koncentrace fluoranthenu ve vodě proto nevypovídá o celkové kontaminaci prostředí. Díky lipofilní povaze je fluoranthen schopen inkorporace do biomasy a šíření potravním řetězcem.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Fluoranthen představuje závažné zdravotní riziko pro člověka. Nebezpečí spočívá především v karcinogenitě a ohrožení zdravého vývoje plodu. Opakovaný kontakt s pokožkou může vést k dermatitidě. Inhalace může způsobit zrychlení srdeční činnosti s následnou arytmií, poškození jater, plicní edém i zástavu dýchání. Do organismu může vstupovat i kontaktem s pokožkou. Dalším rizikem může být jeho hoření, při kterém mohou vznikat dráždivé a toxické produkty.

Je nutné zdůraznit, že běžně se vyskytující koncentrace PAU v životním prostředí jsou tak nízké, že nehrozí bezprostřední akutní ohrožení lidského zdraví.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Fluoranthen je perzistentní látka obecně nebezpečná pro životní prostředí i pro zdraví člověka. Je to látka karcinogenní a ohrožující zdravý vývoj plodu. Působení na zdraví člověka a životní prostředí lze proto označit jako závažné.

Způsoby zjišťování a měření

O únicích fluoranthenu si lze učinit konkrétní představu jen velmi obtížně a kromě kvalitativního předpokladu možných úniků není prakticky možné odhadnout množství.

Stanovení ve vodách začíná extrakcí vzorků vhodným rozpouštědlem (obvykle hexan), pokračuje přečistěním extraktů a následně končí analýzou plynovým nebo kapalinovým chromatografem. Konkrétní detaily postupu se mohou v jednotlivých laboratořích lišit. Pro stanovení úniků a další informace a konzultace je možno kontaktovat komerční laboratoře či specializovaná pracoviště.

Pro stanovení fluoranthenu (a 14 vybraných PAU) lze použít metodu ČSN EN ISO 17993 (srpen 2004). Tato metoda je vhodná pro určení jakosti vod vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s fluorescenční detekcí po extrakci kapalina-kapalina. V úvodním kroku proběhne u všech typů vzorků extrakce organickým rozpouštědlem. Metoda je vhodná pro přírodní i užitkové vody a po určité obměně také k analýze odpadních vod. V pitných a podzemních vodách lze stanovit koncentrace PAU nad 0,005 µg/l a v povrchových vodách nad 0,01 µg/l. Podstatou zkoušky je extrakce PAU z vody hexanem. Extrakt se zakoncentruje odpařením a odparek se převede do rozpouštědla vhodného k analýze HPLC. Pokud jsou obsaženy rušivé látky, vzorek se následně vyčistí pomocí sloupcové chromatografie na adsorpčním materiálu (oxid křemičitý). Dalším krokem je identifikace a stanovení fluorescenční detekcí po naprogramování excitačních a emisních vlnových délek. Hodnota se uvádí na dvě platné číslice.

Metoda ČSN ISO 28540 popisuje stanovení nejméně 16 vybraných PAU včetně fluoranthenu použitím plynové chromatografie s hmotnostně spektrometrickou detekcí ve všech druzích vod. V čistých vodách je použitelná pro hmotností koncentrace nad 0,005 µg/l a v povrchových a odpadních vodách v koncentracích nad 0,01 µg/l. PAU se izolují z vody extrakcí hexanem. Extrakt se koncentruje odpařením. Pokud jsou obsaženy rušivé látky, vzorek se čistí na oxidu křemičitém. PAU jsou pak separovány kapilární plynovou chromatografií s vhodnou stacionární fází. Identifikace a kvantifikace se provádí hmotnostní spektrometrií. Výsledky se zaokrouhlují nejvýše na dvě platné číslice.

Existuje také norma pro stanovení PAU (včetně fluoranthenu) v kalech a sedimentech: TNV 75 8055 (datum vydání 2003). Tato norma se používá k charakterizaci kalů: stanovení vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků metodou HPLC s fluorescenční detekcí. Lze stanovit PAU v koncentracích asi od 0,05 mg/kg sušiny čistírenského kalu nebo sedimentu. Lze stanovit 15 PAU včetně fluoranthenu. Výsledky se vyjadřují v mg/kg s přesností na dvě platné číslice.

Na rozdíl od plynové chromatografie (GC) není kapalinová chromatografie (LC) omezena těkavostí PAU. K jejich separaci se používá LC s obrácenými fázemi. K detekci se používá téměř výlučně spektrometrické detektory pracující na principu spektrometrie v ultrafialové oblasti záření, kde většina PAU poskytuje dobře rozlišitelná absorpční spektra. S postupujícím snižováním meze detekce se přechází k fluorescenčním detektorům.

Bude-li z provozu unikat voda kontaminovaná fluoranthenem v koncentraci například 0,2 mg.l-1, představuje ohlašovací práh 5 000 m3 vody.

Další informace, zajímavosti

Z vodohospodářského a hygienického hlediska byl v souladu se směrnicí rozhodnutím č. 2455/2001/ES stanoven seznam prioritních látek, které pro vodní prostředí představují významné riziko. Fluoranthen byl zahrnut mezi tyto prioritní znečišťující látky (stejně jako z toxikologického hlediska další významné PAU: benzo(b)fluoranthen, benzo(k)fluoranthen, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-c,d)pyren a benzo(g,h,i)perylen, dichlormethan a také benzen a některé těžké kovy: Hg, Cd, Pb. Ni), které se přednostně monitorují v rámci omezování vypouštění znečišťujících látek do vodního prostředí. Na úrovni Evropské unie se těmto látkám věnuje významná pozornost. Především směrnice 2000/60/ES v článku 16 určuje strategii proti znečišťování vod.

Informační zdroje