Domů Látky V IRZ Di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP)

Di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP)

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR

70

Další názvy

bis-(2-ethylhexyl)ester kyseliny 1,2-benzendikarboxylové, bis-(2-ethylhexyl)ester kyseliny ftalové, bis-(2-ethylhexyl)ftalát, bis(2-ethylhexyl)-1,2-benzenedikarboxylát, di(2-ethylhexyl)orthoftalát, Dioctyl ftalát, dioctyl ester kyseliny ftalové, octoil, BPH, DEH, DEHP, Platinol DOP, Octoil, Silicol 150, Bisoflex 81, Eviplast 80, BEHP, Pittsburgh PX-138, Platinol AH, RC Plasticizer DOP, Reomol D79P, Sicol 150, Staflex DOP, Truflex DOP, Vestinol AH, Vinicizer 80, Palatinol AH, Hercoflex 260, Kodaflex DOP, Mollan O, Nuoplaz DOP, Fleximel, Flexol DOP, Good-rite GP264, Hatcol DOP, Ergoplast FDO, DAF 68

Číslo CAS

117–81–7

Chemický vzorec

C24H38O4

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)

10

Úniky do vody (kg/rok)

1

Úniky do půdy (kg/rok)

1

Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)

1

Přenosy v odpadech (kg/rok)

100

Rizikové složky životního prostředí

voda, ovzduší, půda

H- a P-věty

Číslo CAS 117-81-7;  Indexové číslo 607-317-00-9*

Standardní věty o nebezpečnosti

Pokyny pro bezpečné zacházení

H351 Podezření na vyvolání rakoviny.

 

H360 Může poškodit reprodukční schopnost nebo plod v těle matky.

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P308 + P313 PŘI expozici nebo podezření na ni: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P405 Skladujte uzamčené.

P501 Odstraňte obsah/obal. …

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení (ES) č. 1272/2008, ve znění pozdějších předpisů.

Základní charakteristika

Di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP) je bezbarvá nebo nažloutlá olejovitá kapalina prakticky bez zápachu. Taje při teplotě – 46 °C a teplota varu činí 370 °C. Špatně se rozpouští ve vodě (0,3 –  0,4 mg.l-1), ale mísí se s většinou běžných organických rozpouštědel. Má lipofilní charakter (rozpouští se lépe v tucích než ve vodě). Hustotou 980 kg.m-3 je jen nepatrně lehčí než voda. Patří mezi perzistentní organické polutanty (POP). Struktura molekuly DEHP je znázorněna na obrázku 1.

 

Obr. 1.Struktura molekuly di-2-ethyl hexyl ftalátu DEHP

       Obrázek 1: Struktura molekuly di-(2-ethylhexyl)ftalátu (DEHP)

Použití

DEHP se přidává do plastů (hlavně polyvinylchloridu, vinylchloridových pryskyřic a gumy) jako změkčovadlo. U některých plastů může obsah DEHP tvořit více než jednu třetinu hmotnosti. DEHP je přítomen v produktech jako jsou obklady stěn, ubrusy, podlahové dlaždice, čalounění nábytku a automobilů, sprchové zástěny, zahradní hadice, nepromokavé oděvy, dětské pleny, obalové materiály, nátěrové hmoty, imitace kůže, hračky, boty, ochranná vrstva drátů a kabelů a plastové materiály v lékařství (sáčky na skladování krve). Může se také vyskytovat v pesticidech, inkoustech, fotografických filmech, tekutých mýdlech a detergentech, kosmetice (v EU zakázáno), lacích, čistém lihu, lepidlech, v činidlech pro snižování pěnivosti, mazacích olejích a olejích pro podtlaková čerpadla a také ve střelivu. 90 % veškeré spotřeby DEHP v Evropské unii je použita k výrobě měkčeného PVC. DEHP obvykle představuje minimálně 40 % finálního produktu z PVC. V České republice DEHP vyrábí DEZA Valašské Meziříčí.

Na základě evropské směrnice 2007/47/EEC musí být od března 2010 označeny zdravotnické pomůcky tak, aby na nich bylo zřetelně uvedeno, že obsahují látky toxické pro reprodukci (CMR látky), kam spadá i DEHP. 

Zdroje úniků

DEHP může vstupovat do prostředí zejména během jeho výroby a distribuce nebo při výrobě měkkých plastů. Největší množství se však uvolňuje z plastů během jejich používání nebo při nakládání s plastovými odpady (uložení na skládky, spalování). Při spalování za vysokých teplot se ftaláty rozkládají na netoxické látky, problémem je proto z pohledu emisí DEHP jen spalování plastů za nízkých teplot. Největší množství DEHP se vyskytuje v okolí průmyslových zón a skládek. Vyšší koncentrace se mohou vyskytovat i ve vnitřních prostorech v důsledku uvolňování DEHP z plastových materiálů. Přirozené zdroje DEHP neexistují.

Mezi nejvýznamnější antropogenní emise patří:

  • Výroba a distribuce DEHP;
  • výroba a použití měkkých plastů, jejich skládkování a spalování;
  • používaní dalších produktů s obsahem DEHP.

Dopady na životní prostředí

DEHP se uvolňuje především z měkkých plastů. Toto množství je však malé, protože DEHP se špatně rozpouští ve vodě a je málo těkavý. Silně se váže na půdní částice a sedimenty, proto je koncentrace DEHP v podzemních vodách v důsledku vyluhování z půd velmi malá. V povrchových vodách je koncentrace vyšší z důvodu schopnosti DEHP sorbovat se na organické částice přítomné ve vodě. V půdách a vodách se za aerobních podmínek může pomocí mikroorganismů pomalu rozkládat na netoxické sloučeniny.

V hlubokých vrstvách půdy nebo na dně jezer a řek, kde není přítomen kyslík, však tyto reakce neprobíhají. Ve vzduchu se DEHP váže na prachové částice. Poměrně rychle se zde fotodegradačními reakcemi rozkládá. Může se dostávat do vody nebo půdy pomocí mokré nebo suché atmosférické depozice. Nejvíce DEHP se vyskytuje v půdě (77%), ve vodě se nachází jen asi 21% DEHP. Vyskytuje se v tělech organismů (zvláště v tukové tkáni) a může se hromadit v potravních řetězcích. DEHP je tzv. endokrinním disruptorem (může napodobovat vlastnosti hormonů). O konkrétních dopadech na živé organismy je pojednáno níže v textu, který se týká dopadů na zdraví člověka, jelikož informace o jeho působení pocházejí především z testů na zvířatech.

Nebezpečí DEHP spočívá hlavně v jeho perzistenci (zejména za anaerobních podmínek) a schopnosti kumulovat se v půdách a tukových tkáních organismů (bioakumulace).

 

DEHP je uveden na Seznamu látek v oblasti vodní politiky jako prioritní látka, která představuje významné riziko pro vodní prostředí.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Nejvíce informací ohledně zdravotních účinků DEHP pochází z testů na zvířatech (myši, krysy). K poškození zdraví u zvířat docházelo při expozici vysokým dávkám DEHP nebo při dlouhodobém působení. Informace o zdravotních účincích DEHP však není možné jednoduše přenést na člověka, protože absorpce a metabolizmus DEHP člověka a zvířat se mohou lišit a poškození pozorované u zvířat nemusí u člověka vůbec nastat.

DEHP může do těla vstupovat orálně, inhalačně nebo kontaktem s kůží a okem. Z hlediska poškození zdraví je nejvýznamnější expozice orální. Kontakt s kůží není příliš nebezpečný, protože DEHP nepřechází kůží snadno. Akutní orální expozice velkému množství DEHP může vyvolat gastrointestinální potíže. U zvířat dochází k poškození jater a ledvin a ke ztrátě hmotnosti. Při chronické inhalační expozici dochází u zvířat ke zvýšení hmotnosti plic a jater. Orální expozice u zvířat také vyvolává reprodukční a vývojové efekty (snížení plodnosti, snížení porodní hmotnosti, poškození plodu u myší a krys). Inhalace tyto efekty nevyvolává. Klasifikace EPA i Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARCK) řadí DEHP mezi pravděpodobné lidské karcinogeny (skupina 2B - rakovina jater). DEHP je považován za látku ovlivňující reprodukční schopnosti (kategorie 1B – druhý nejvyšší stupeň rizika toxicity pro reprodukci) a poškozující zdravý vývoj plodu.

V České republice platí pro koncentrace di-(2-ethylhexyl)ftalátu následující limity v ovzduší pracovišť: PEL – 5 mg.m-3, NPK – P – 10 mg.m-3. Při hoření se mohou uvolňovat dráždivé nebo toxické plyny.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

DEHP je perzistentní látka, která se může kumulovat v tělech organismů. Je podezřelý z karcinogenity, poškozování zdravého vývoje plodu a ovlivňování reprodukčních schopností.

Způsoby zjišťování a měření

Pro hrubý odhad, zda DEHP uniká z provozu, kde je používán (například výroba plastů), lze použít prosté bilance. V případě, že látky je do procesu dodáváno více, než je její spotřeba a výstup, je třeba hledat místo případného úniku. Toto lze použít jak při výrobě, tak u dalšího využití DEHP. Pro přesnější odhad emisí je nutné použít analytické stanovení.

Nejběžnější metodou stanovení koncentrace DEHP je plynová chromatografie. K detekci se nejčastěji používá plamenoionizační detektor nebo hmotnostní spektrometr.

Ke stanovení DEHP se může použít i kapalinová chromatografie. Vlastnímu analytickému stanovení předchází extrakce vzorku vhodným rozpouštědlem a přečištění extraktu. Měření mohou zajistit komerční laboratoře.

Pro manuální stanovení DEHP v pracovním ovzduší lze použít metodu založenou na odběru vzorku aerosolových částic na membránovém filtru z esterifikované celulózy. Po extrakci exponovaných filtrů sirouhlíkem v ultrazvukové lázni se stanovením DEHP v rozsahu 0,05 mg až 0,5 mg analytu na vzorek provádí plynovou chromatografií na stacionární fázi Chromosorb WHP pomocí plamenového ionizačního detektoru (GC-FID).

Pro stanovení DEHP ve vodě lze použít metodu ČSN EN ISO 18856 (757587). Tato norma určuje metodu stanovení ftalátů (včetně DEHP) ve vodě plynovou chromatografií s detekcí pomocí hmotnostní spektrometrie po extrakci tuhou fází. Metoda je použitelná pro analýzu všech druhů vod, včetně vod odpadních. Ftaláty lze stanovit v koncentracích od 0,02 µg/l do 0,150 µg/l. Podstata zkoušky spočívá v tom, že sloučeniny se extrahují z vody metodou SPE (extrakce tuhou fází). Adsorbentem je oxid hlinitý, silikagel, Florosil aj. Následuje dělení na kapilární koloně plynového chromatografu a identifikace a vyčíslení koncentrace ftalátů hmotnostní spektrometrií. Výsledky se vyjadřují v mikrogramech na litr (µg/l) na dvě platné číslice.

1 kg DEHP má objem 1,02 l. Má tedy srovnatelnou hmotnost s vodou. Při koncentraci DEHP v kontaminovaném vzduchu například 1 mg.m-3 by byl ohlašovací práh pro emise do ovzduší dosažen při vypouštění 10 000 000 m3 vzduchu (při stejné teplotě a tlaku jako byl uveden koncentrační údaj). Ohlašovací práh pro emise do vody by byl dosažen například při vypouštění 10 000 m3 vody o koncentraci DEHP 0,1 mg.l-1. 

Informační zdroje