Domů Látky V IRZ Chlorofluorouhlovodíky (CFC)

Chlorofluorouhlovodíky (CFC)

Základní informace

Pořadové číslo látky v IRZ/E-PRTR 15
Další názvy

"tvrdé freony"

Nejvýznamnější zástupci skupiny:

Freon 13; chlortrifluormethan; R-13; CFC-13

Freon 12; dichlordifluormethan; CFC-12; R-12

Freon 11; trichlorfluormethan; CFC-11; R-11

Freon 112; 1,1,2,2-tetrachlor-1,2-difluor-ethan; R-112; CFC – 112

Freon 112a; 1,1,1,2-tetrachlor-2,2-difluor-ethan; R-122a; CFC – 112a

Freon 113; 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan; CFC – 113

Freon 113a; 1,1,1-trichlor-2,2,2-trifluorethan; CFC – 113a; freon ft

Freon 114; 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan; CFC – 114

Freon 114a; 1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluor-ethan; CFC – 114a

Freon 115; chlorpentafluorethan; CFC – 115; R-115
Číslo CAS

EDF-079 (chlorofluorouhlovodíky)

75–72–9 (Freon-13)

75–71–8 (Freon 12)

75–69–4 (Freon 11)

76–12–0 (Freon 112)

76–11–9 (Freon 112a)

28605–74–5 (tetrachlordifluorethan bez rozlišení polohy substituentů)

76–13–1 (Freon 113)

354–58–5 (Freon – 113a)

26523–64–8 (trichlortrifluorethan bez rozlišení polohy substituentů)

76–14–2 (Freon 114)

374–07–2 (Freon 114a)

1320–37–2 (dichlortetrafluorethan bez rozlišení polohy substituentů)

76–15–3 (Freon 115)
Chemický vzorec molekuly obsahují atomy C, Cl a F

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Úniky do ovzduší (kg/rok)1
Úniky do vody (kg/rok)-
Úniky do půdy (kg/rok)-
Přenosy v odpadních vodách (kg/rok)-
Přenosy v odpadech (kg/rok)-
Rizikové složky životního prostředíovzduší

H- a P-věty

Číslo CAS 75-72-9 (Freon-13); 75-71-8 (Freon 12); 76-11-9 (Freon 112a); 76-14-2 (Freon 114); 76-13-1 (Freon 113); 354-58-5 (Freon - 113a); 76-15-3 (Freon 115)*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení
H420 Poškozuje veřejné zdraví a životní prostředí tím, že ničí ozon ve svrchních vrstvách atmosféryP502 Informujte se u výrobce nebo dodavatele o regeneraci nebo recyklaci.

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, ve znění pozdějších předpisů.

Číslo CAS 75-69-4 (Freon 11)*
Standardní věty o nebezpečnostiPokyny pro bezpečné zacházení
H319 Způsobuje vážné podráždění očí

P280 Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít.

P305+P351+P338 Při zasažení očí: Několik minut opatrně vyplachujte vodou. Vyjměte kontaktní čočky, jsou-li nasazeny, a pokud je lze vyjmout snadno. Pokračujte ve vyplachování.

P337+P313 Přetrvává-li podráždění očí: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P332+313 Při podráždění kůže: Vyhledejte lékařskou pomoc/ošetření.

P362+P364 Kontaminovaný oděv svlékněte a před opětovným použitím vyperte.

H315 Dráždí kůži
H335 Může způsobit poškození orgánůP261 Zamezte vdechování prachu/dýmu/plynu/mlhy/par/aerosolů.
P271 Používejte pouze venku nebo v dobře větraných prostorách.
P304+P340 Při vdechnutí: Přeneste osobu na čerstvý vzduch a ponechte ji v poloze usnadňující dýchání.
P312 Necítíte-li se dobře, volejte Toxikologické informační středisko/lékaře/…

* Indexové číslo, harmonizovaná klasifikace dle přílohy VI, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, ve znění pozdějších předpisů.

Základní charakteristika

Chlorofluorouhlovodíky (CFC) jsou skupiny látek vyznačující se tím, že obsahují uhlík, chlor a fluor. Odvozují se nahrazením atomů vodíku v molekule uhlovodíku atomy chloru či fluoru. Jako "freony" jsou označovány především sloučeniny odvozené od methanu a ethanu (tzn. s obsahem 1 až 2 atomů uhlíku). Za normálních podmínek se jedná o plynné nebo nízkovroucí kapalné inertní látky bez barvy a buď bez zápachu, nebo jen s mírným éterickým zápachem. Pokud jsou kapalné, jejich hustota je asi 1,3 – 1,5 x vyšší než hustota vody. V plynném stavu mají hustotu jen o málo vyšší než vzduch. Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (maximálně stovky mg.l-1). Vžil se pro ně název "tvrdé freony".

Jedná se o umělé látky, které nikde v přírodě nevznikají. Jejich vlastnosti z nich činí vhodné látky pro využití v chladicích zařízeních. Byly vyvinuty ve 30. letech 20. století jako náhrada za amoniak a oxid siřičitý, což byla v této době běžně využívaná chladiva. Životnost CFC v atmosféře je u jednotlivých sloučenin různá ale pohybuje se v rozmezí desítek až stovek let. Proto v roce 1989 vyšel v platnost tzv. Montrealský protokol, jehož cílem je nahradit CFC podobnými látkami bez nežádoucích účinků na ozonovou vrstvu. V současné době jsou nahrazeny tzv. "měkkými freony" (hydrochlorofluorouhlovodíky), které však také budou vyloučeny (ukázalo se, že také "dopravují" do stratosféry významné množství chloru poškozujícího ozonovou vrstvu) a nahradili je fluorované uhlovodíky (HFC). HFC sice nepoškozují ozonovou vrstvu ale podporují skleníkový efekt. Proto se nabízí možnost návratu k původním chladícím médiím: amoniaku a oxidu siřičitém, které již řada výrobců ve svých chladících zařízeních opět využívá.

Použití

CFC se v minulosti používaly jako hnací plyny v aerosolových sprejích a jako náplně v chladících zařízeních a klimatizacích. Využívány byly i jako nadouvadla při vyfukování pěnových hmot (izolace, pružné pěny, čalounění) a jako rozpouštědla pro čistění mikroprocesorů a dalších elektronických součástek. Od roku 1996 jsou výroba a používání CFC v ČR zakázány (nyní již neplatným zákonem č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země).

Zdroje úniků

Zdrojem emisí však může být využívání a zneškodňování stávajících výrobků, ve kterých jsou obsaženy. Emise mohou pocházet například ze zpracování vyřazených starých chladících zařízení, sprejů apod.

Lze předpokládat, že se takové výrobky zejména v minulosti ocitly i na skládkách odpadů, které proto mohou rovněž představovat potenciální zdroj emisí.

Dopady na životní prostředí

Chlorofluorouhlovodíky vykazují v atmosféře vlastnosti skleníkových plynů i látek poškozujících ozónovou vrstvu Země. Potenciál chlorofluorouhlovodíků přispívat k intenzifikaci skleníkového efektu (tedy schopnost molekul absorbovat unikající infračervené záření zemského povrchu) je ve srovnání s nejvíce diskutovaným oxidem uhličitým zhruba 5 000 – 10 000 x vyšší (údaje pro CFC-11 a CFC-12). Jejich celkové emitované množství však nebylo a není z tohoto pohledu významné.

Mnohem závažnější je schopnost CFC rozkládat stratosférický ozon. Odhadovaná doba setrvání CFC v atmosféře je velmi dlouhá a je uvedena v tabulce 1. To umožňuje těmto látkám dospět až do stratosféry, kde se chlor přítomný v jejich molekule účastní reakcí rozkládajících stratosférický ozon s velmi vážnými důsledky v podobě zvýšených dávek škodlivého UV záření dopadajícího na zemský povrch. Z uvedených dlouhých životností v atmosféře dále plyne, že emitované CFC, ačkoli jsou již jejich další emise minimalizovány, budou poškozovat ozonovou vrstvu Země ještě velmi dlouhou dobu.

ChlorofluorouhlovodíkŽivotnost v atmosféře (roky)
CFC-1160
CFC-12195
CFC-113101
CFC-114236
CFC-115522

Na rozkladu stratosférické ozonové vrstvy Země se CFC podílejí daleko největším dílem ze všech látek s touto vlastností.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Chlorofluorouhlovodíky nepatří mezi zvlášť toxické látky. Některé z nich mohou při vdechování nebo potřísnění dráždit dýchací orgány, oči a kůži. Při expozicích vysokým koncentracím CFC může docházet k ovlivnění centrální nervové soustavy a srdeční činnosti. V extrémních případech může dojít i ke smrti zástavou srdce, což však již vyžaduje v podstatě úmyslnou inhalaci. Některé CFC jsou podezřelé z mutagenního působení.

V České republice platí pro koncentrace chlorofluorouhlovodíků následující limity v ovzduší pracovišť:

  • pro chlortrifluormethan: PEL – 4 000 mg.m-3, NPK – P – 6 000 mg.m-3;
  • pro dichlordifluormethan: PEL – 3 000 mg.m-3, NPK – P – 5 000 mg.m-3;
  • pro trichlorfluormethan : PEL – 3 000 mg.m-3, NPK – P – 4 500 mg.m-3;
  • pro 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan: PEL – 3 000 mg.m-3, NPK – P – 5 000 mg.m-3.

Při požáru mohou vznikat dráždivé a toxické plyny.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Chlorofluorované uhlovodíky jsou látky, které se nejvyšší mírou podílejí na poškozování ozonové vrstvy Země.

Způsoby zjišťování a měření

Vzhledem k tomu, že se již CFC nesmí používat, lze o emisích uvažovat především při zneškodnění stávajících zařízení. Stanovení emisí ve vzduchu proto zřejmě nebude ve většině případů odůvodněným krokem. Spíše lze vyjít například z náplně zařízení, se kterým je manipulováno.

Ke stanovení koncentrace CFC je možné využít metody plynové chromatografie s detektorem elektronového záchytu nebo hmotnostním spektrometrem. Dále je možné využít infračervenou absorpční spektrometrii. Stanovení nepatří mezi nejběžnější analýzy, zejména již odběr vzorku k analýze je poměrně speciální záležitost. Případné měření je třeba konzultovat buď se specializovanými pracovišti, nebo špičkovými komerčními laboratořemi.

Chlorofluorouhlovodíky jsou látky těžší než vzduch (plyny) či voda (kapaliny). V případě kapalných CFC je hustota přibližně mezi 1 300 a 1 500 kg.m-3. Ohlašovacímu prahu proto odpovídá přibližně množství 0,67 l odpařených kapalných CFC.

Informační zdroje