Rtuť a její sloučeniny

Rtuť a její sloučeniny

Číslo CAS – 7439–97–6

Metody měření znečišťujících látek v únicích do ovzduší

Stanovení rtuti a sloučenin (jako Hg)

Rtuť se vyskytuje v odpadních plynech v různých podobách, v elementární formě, v solích a oxidech a ve formě organokovových sloučenin rtuti. Stanovení rtuti dále komplikuje její současný výskyt ve všech skupenstvích – plynném, kapalném i pevném. Obsah rtuti v odpadních plynech není příliš vysoký, může dosahovat jednotek až desítek μg/m3 (Germani a Zoller 1988). Složitá speciace tohoto analytu vyžaduje:

  • izokinetický odběr vzorků,
  • odběr všech fází analytu ve vzorku, tzn. pevnou, kapalnou i plynnou;
  • poměrně složitou úpravu vzorku před analýzou.

Manuální metody stanovení

Pro stanovení rtuti byla vypracována manuální referenční metoda stanovení hmotnostní koncentrace rtuti v odpadních plynech (ČSN EN 13211) určená pro stanovení celkové hmotnostní koncentrace rtuti v odpadních plynech spaloven odpadů v rozsahu 0,001 mg/m3 až 0,5 mg/m3. Této metody lze využít i pro jiné zdroje.

Vzhledem ke skutečnosti, že rtuť je ve vzorkovaném plynu přítomna jak v plynné fázi, tak v pevné fázi a kapičkách aerosolu, provádí se odběr vzorku za izokinetických podmínek tak, aby byly prachové částice a kapičky správně zachyceny. V případě, že odběr vzorku probíhá za izokinetických podmínek, musí být prachové částice, kapičky i odpadní plyn vzorkovány jediným vzorkovacím zařízením. Plynné sloučeniny rtuti lze vzorkovat neizokineticky v případě, je-li celkový obsah rtuti v pevné fázi a v kapičkách aerosolu menší než 1 µg/m3 nebo nejsou-li v odpadním plynu přítomny kapičky aerosolu a podíl lokálních rychlostí proudění plynu v kterékoli dvojici měřicích bodů vzorkovacího profilu nepřesáhne velikost 1,2. Po odběru vzorku a mineralizaci pevných částic depozitu se vzniklé roztoky zahrnující analyt shromážděný ve všech typech matric, tj. plynné, kapalné i pevné, analyzuje AAS postupem uvedeným v jiné normě (ČSN EN 1483).

Z potrubí či komína se v určitém časovém intervalu odebere izokineticky vzorek odpadního plynu známého objemu v souladu s ustanovením EN 132841 (ČSN EN 13284–1). Prachové částice v odebraném vzorku plynu se zachytí na filtru. Proud plynného vzorku je dále veden sérií absorbérů obsahujících absorpční roztoky, v nichž se zachytí materiál prošlý filtrem. Jako absorpčního roztoku lze použít alternativně vodných roztoků 2 % KMnO4 + 10 % H2SO4, nebo 4 % K2Cr2O7 + 20 % HNO3. Filtr, absorpční roztok a oplachové roztoky se shromažďují k analýze. Exponovaný filtr se mineralizuje v uzavřené PTFE nádobě a stejně jako exponované absorpční roztoky a oplachové roztoky se připravuje k vlastní analýze.

US EPA věnuje stanovení rtuti mimořádnou pozornost, zavedla proto mimo uvedenou manuální spektroskopickou metodu ještě speciální metodu. US EPA Method 101 Determination of particulate and gaseous mercury emissions from chlor-alkali plants (air streams) (Code of Federal Regulations US EPA 1999) je věnována pouze stanovení Hg metodou AAS po izokinetickém odběru vzorku a záchytu rtuti v kyselém roztoku jodidu draselného.

S ohledem na svou toxicitu jsou rtuť a její sloučeniny rovněž předmětem celé řady metodik určených pro analýzu venkovního a pracovního ovzduší. Pro stanovení rtuti ve venkovním ovzduší vypracovala US EPA kombinovanou metodu stanovení rtuti po záchytu par rtuti a rtuti ve formě aerosolových částic Method IO-5.0 Sampling and analysis for atmospheric mercury (Compendium of methods for the determination of inorganic compounds in ambient air US EPA 1999). Záchyt analytu se provádí pomocí vzorkovací trati s dělením toku. Větší část sloučenin rtuti se obvykle nachází v plynné fázi, záchyt par rtuti se provádí na peletách pokrytých vrstvou zlata, s nímž rtuť vytváří amalgam. Daleko menší část rtuti se obvykle nachází v pevných částicích aerosolu, jejichž odběr na filtru ze skleněných vláken naopak vyžaduje mnohem větší průtok vzorku. Stanovení obou fází depozitu se provádí atomovou fluorescenční spektrometrií metodou studené páry (CVAFS) s dvojitou amalgamací. Zatímco rtuť zachycená na peletách je vedena přímo do spektrometru CVAFS, rtuť zachycená na filtrech se nejprve mineralizuje mikrovlnném rozkladem kyselinou dusičnou. Vzniklý roztok se oxiduje přídavkem BrCl, kterým se všechny formy analytu převedou na Hg(II) a po přídavku SnCl2 se rtuť uvolní ve formě par, které jsou vedeny do spektrometru CVAFS. Pro stanovení Hg metodou ICP v pracovním ovzduší byla zavedena mezinárodní norma ISO 15202 sestávající ze tří částí podrobně uvádějících postup odběru, úpravy a analýzy vzorku pracovního ovzduší pro stanovení souboru kovových prvků a metaloidů (Al, Sb, As, Ba, Be, Bi, B, Cs, Cd, Ca, Cr, Co, Cu, Hf, In, Fe, Pb, Li, Mg, Mn, Hg, Mo, Ni, P, Pt, K, Rh, Se, Ag, Na, Sr, Ta, Te, Tl, Sn, Ti, W, U, V, Ty, Zn a Zr) (ISO 152002–1), (ISO 15202–2), (ISO 15202–3). Další sérii postupů uvádí NIOSH – stanovení pomocí AAS metodou studené páry (NIOSH method 6009 1994).

Instrumentální on-line metody stanovení

Pro stanovení elementární rtuti v odpadních plynech je rozšířena poměrně velice jednoduchá metoda quazikontinuálního stanovení založená na zakoncentrování rtuti ve formě amalgamu ve vhodně voleném absorbéru, který se po expozici po dobu asi 30 s vyhřívá na teplotu asi 400°C. Nosným plynem se uvolněná elementární rtuť přivádí průtokem do plynové kyvety AAS spektrometru, kde je sledována absorbance emisní čáry rtuti vlnové délky 253,7 nm. Tato metoda je určena pro rozsah hmotnostních koncentrací rtuti s dolní mezí stanovitelnosti 0,02 μg/m3. Účinnost absorpce je přitom pro rozsah 0,006 μg/m3 až 0,6 μg/m3 vyjádřena hodnotou nejméně 98 % a směrodatnou odchylkou 4 % (Long 1973).

Dalším typem analyzátorů, které umožňují on-line analýzu jsou atomové fluorescenční spektrofluorimetry pracující v režimu studené páry. Rovněž tyto přístroje využívají již popsané metody zakoncentrování analytu na zlaté destičce s následným odváděním části analytu ve formě par nosným plynem (argone). Mez detekce činí u těchto přístrojů < 0,1 pg Hg.

Výhodou obou typu automatických analyzátorů je mimo jiné možnost opakování analýzy a tím i snížení nejistot měření.

Postupy prokazování jakosti potřebné k zajištění požadované hodnoty nejistoty výsledků měření automatizovaných měřicích systémů (AMS) pro měření celkového obsahu rtuti v odpadních plynech uvádí evropská norma ČSN EN 14884 (ČSN EN 14884). Kalibrace a validace AMS pro měření rtuti se provádí souběžným měřením s využitím referenční manuální metody uvedené v EN 13211. Speciace rtuti (Hg^0 a HgII) a její fyzikální stav (plynná fáze, pevné částice a kapičky) se může výrazně měnit, lze proto volit AMS pro stanovení celkového obsahu rtuti nebo AMS pro stanovení plynných forem rtuti. Uvedený metodický postup stanoví požadavky pro jednotlivé úrovně prokazování jakosti a roční ověření správnosti údajů podle ustanovení EN 14181 pro AMS určené pro měření rtuti, které mají prokázat, zda emise rtuti produkované daným zdrojem plní emisní limit v rozsahu 0,03 mg/m3 a 0,5 mg/m3 v odpadním plynu proudícím v potrubí (ČSN EN 14181). Této metody lze použít k přímému porovnání s normovanou referenční metodou (NRM) uvedenou v EN 13211 (ČSN EN 13211). Metoda byla původně vypracována pro sledování emisí ze spaloven odpadů. Lze ji však použít i pro ostatní procesy, u nichž je stanoven emisní limit s určenou hodnotou nejistoty.

Literatura

  • Code of Federal Regulations, Title 40, 40CFR60 Standard of Performance for new stationary sources, 1999.
  • Compendium of methods for the determination of inorganic compounds in ambient air, US EPA 1999.
  • ČSN EN 1483 Jakost vod – Stanovení rtuti – Metoda atomové absorpční spektrometrie, ČNI Praha 2007.
  • ČSN EN ISO 13211 Kvalita ovzduší – Stacionární zdroje emisí – Manuální metoda stanovení celkové hmotnostní koncentrace rtuti, ČNI Praha 2001.
  • ČSN EN 14181 Stacionární zdroje emisí – Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů, ČNI Praha 2004.
  • ČSN EN 14 884 Kvalita ovzduší – Stacionární zdroje emisí – Stanovení celkového obsahu rtuti: automatizované měřicí systémy, ČNI Praha 2006.
  • Germani M.S. a Zoller W.H.: Vapor-Phase Concentrations of Arsenic, Selenium, Bromine, Iodine, and Mercury in the Stack of a Coal-Fired Power Plant, Environm. Sci. Technol. 22(1988)1079–1085.
  • ISO 15202–1 Workplace air – Determination of metals and metalloids in airborne particulate matter by inductively coupled plasma atomic emission spectrometry – Part 1: Sampling, ISO Geneve 2000.
  • ISO 15202–2 Workplace air – Determination of metals and metalloids in airborne particulate matter by inductively coupled plasma atomic emission spectrometry – Part 2: Hample preparation, ISO Geneve 2001.
  • ISO 15202–3 Workplace air – Determination of metals and metalloids in airborne particulate matter by inductively coupled plasma atomic emission spectrometry – Part 3: Analysis, ISO Geneve 2004.
  • Long S.J., Scott D.R. a Thompson P.J.: Atomic Absortion Determination of Elemental Mercury Collected from Ambient Air on Silver Wool, Anal. Chem. 45(1973)2227.
  • NIOSH method 6009, Mercury, Manual of Analytical Methods (NMAM), 4. vydání 1994.

Metody měření znečišťujících látek v únicích do vody

Stanovení rtuti

Metody pro stanovení rtuti lze rozdělit na postupy použitelné jen pro stanovení tohoto kovu a na postupy, kterými lze stanovit většinu ostatních kovů včetně rtuti.

Metody použitelné jen pro stanovení rtuti

  • ČSN EN 1483 (75 7439) Jakost vod – Stanovení rtuti – Metoda atomové absorpční spektrometrie. Datum vydání: Říjen 2007.

Tato norma určuje dvě metody stanovení rtuti. V metodě popsané v kapitole 4 se používá jako redukční činidlo chlorid cínatý. V metodě uvedené v kapitole 5 slouží jako redukční činidlo tetrahydridoboritan sodný. Výběr metody závisí na dostupném vybavení a na matrici vzorku. Obě metody jsou vhodné ke stanovení rtuti ve vodě, např. v pitné, podzemní, povrchové a odpadní vodě, v koncentračním rozmezí od 0,1 µg/l do 10 µg/l. Vyšší koncentrace se mohou stanovit po zředění vzorku. Nižší koncentrace v rozsahu od 0,001 µg/l do 5 µg/l se mohou stanovit, pokud se použijí speciální analyzátory rtuti s optimalizovaným přístrojem nebo pokud se aplikuje atomová fluorescenční spektrometrie (viz ČSN EN 13506 nebo ISO 17852).

  • ČSN EN 13506 (75 7442) Jakost vod – Stanovení rtuti atomovou fluorescenční spektrometrií. Datum vydání: Říjen 2002.

Tato norma určuje metodu stanovení rtuti v pitné, povrchové, podzemní a dešťové vodě. Tento postup lze použít i pro odpadní vody po dostatečném rozkladu provedeném za náležitých podmínek. Lineární rozsah stanovení je přibližně od 1 ng/l do 100 µg/l. Vzorky s vyšší koncentrací rtuti lze analyzovat po náležitém zředění. S vysoce čistými činidly lze dosáhnout meze detekce metody nižší než 1 ng/l. Variační koeficient bývá obvykle menší než 5 %.

  • ČSN EN 12338 (75 7441) Jakost vod – Stanovení rtuti – Metody po zkoncentrování amalgamací. Datum vydání: Říjen 1999.

Tato norma určuje dvě metody stanovení rtuti, ve kterých se jako redukční činidlo používá buď chlorid cínatý, nebo tetrahydridoboritan sodný. Elementární rtuť se vytěsní proudem plynu a adsorbuje se na zlaté nebo platinové síťce. Rtuť se pak uvolní rychlým ohřátím adsorbentu a měří se v atomovém absorpčním spektrometru. K úplnému rozložení všech sloučenin rtuti je třeba mineralizace. Metody jsou vhodné ke stanovení rtuti v podzemních, povrchových i odpadních vodách v koncentracích od 0,01 µg/l do 1 µg/l. Vyšší koncentrace se stanoví po zředění vzorku.

  • TNV 75 7440 Jakost vod – Stanovení veškeré rtuti jednoúčelovým atomovým absorpčním spektrometrem. Datum vydáni: Červenec 1998.

Podle této normy se stanoví veškerá rtuť jednoúčelovým atomovým absorpčním spektrofotometrem ve vzorcích všech druhů vod. Metoda v základním provedení je vhodná ke stanovení rtuti v rozmezí od 0,2 µg/l do 50 µg/l. Přesahuje-li koncentrace rtuti 50 µg/l, vzorek se ředí. Ředěním se zlepší shodnost a správnost výsledků. Celkový dynamický rozsah analyzátoru je od 0,05 ng do 600 ng rtuti (absolutní hmotnost v dávkovaném objemu). Vzhledem k paměťovému efektu však není vhodné při analýze neznečištěné vody rutinně používat vyšší oblast rozsahu přístroje. Stanovení nižších koncentrací rtuti než 0,2 µg/l je možné po zkoncentrování vzorku opakovaným dávkováním a odpařením vzorku přímo v dávkovacím zařízení přístroje.

  • ISO 17852 Water quality – Determination of mercury – Method using atomic fluorescence spectrometry. Datum vydání: 2006

Tato norma specifikuje metodu stanovení rtuti v pitné, podzemní a dešťové vodě s použitím atomové fluorescenční spektrometrie. Tento postup lze použít i pro odpadní vody po dostatečném rozkladu provedeném za náležitých podmínek. Lineární rozmezí stanovení je přibližně od 1 ng/l do 100 µg/l. V praxi se pracovní rozmezí stanovení často pohybuje od 10 ng/l do 10 µg/l. Vzorky s vyšší koncentrací rtuti lze analyzovat po náležitém zředění. S vysoce čistými činidly lze dosáhnout meze detekce metody nižší než 1 ng/l. Variační koeficient bývá obvykle menší než 5 %.

  • Standard Methods for the Examination of Water and Wastewater. Vydání 21. APHA, AWWA a WEF. Washington 2005.

Výhradně pro stanovení rtuti je uvedena metoda atomové absorpční spektrometrie (metoda studených par). Sloučeniny anorganické rtuti se redukují chloridem cínatým na elementární rtuť, která se vytěsní proudem inertního plynu v plynné atomové formě do kyvety, kde se zaznamená průběh absorbance na čáře 253,65 nm. Organické sloučeniny rtuti je nutné předem rozrušit vhodným rozkladem. Mez stanovitelnosti je nižší než 0,1 µg/l.

Metody pro stanovení různých kovů včetně rtuti

  • ČSN EN ISO 15587–1 (75 7310) Jakost vod – Rozklad ke stanovení vybraných prvků ve vodě – Část 1: Rozklad lučavkou
  • ČSN EN ISO 15587–2 (75 7310) Jakost vod – Rozklad ke stanovení vybraných prvků ve vodě – Část 2: Rozklad kyselinou dusičnou
  • TNV 75 7389 Jakost vod – Stanovení rozpuštěné mědi, olova, kadmia, selenu, thallia, kobaltu, niklu, chromu a rtuti rozpouštěcí (stripping) voltametrií
  • Standard Methods for the Examination of Water and Wastewater. Vydání 21. APHA, AWWA a WEF. Washington 2005.

Pro toto stanovení jsou k dispozici také normy U.S. EPA

  • U.S. EPA 245.1 Determination of Mercury in Water by Cold Vapor Atomic Absorption Spectrometry
  • U.S. EPA 245.2 Mercury, Cold Vapor Technique, Automated
  • U.S. EPA 245.5 Mercury, Cold Vapor Technique, Sediments
  • U.S. EPA 245.7 Mercury in Water by Cold Vapor Atomic Fluorescence Spectrometry

Zdroje informací

  • ČSN EN 1483 (75 7439) Jakost vod – Stanovení rtuti – Metoda atomové absorpční spektrometrie. ČNI Praha 2007.
  • ČSN EN 13506 (75 7442) Jakost vod – Stanovení rtuti atomovou fluorescenční spektrometrií. ČNI Praha 2002.
  • ČSN EN 12338 (75 7441) Jakost vod – Stanovení rtuti – Metody po zkoncentrování amalgamací. ČNI Praha 1999.
  • TNV 75 7440 Jakost vod – Stanovení veškeré rtuti jednoúčelovým atomovým absorpčním spektrometrem. Hydroprojekt Praha 1998.
  • SO 17852 Water quality – Determination of mercury – Method using atomic fluorescence spectrometry. ISO Geneve 2006.
  • Standard Methods for the Examination of Water and Wastewater. Vydání 21. APHA, AWWA a WEF. Washington 2005.
  • ČSN EN ISO 15587–1 (75 7310) Jakost vod – Rozklad ke stanovení vybraných prvků ve vodě – Část 1: Rozklad lučavkou. ČNI Praha 2003.
  • ČSN EN ISO 15587–2 (75 7310) Jakost vod – Rozklad ke stanovení vybraných prvků ve vodě – Část 2: Rozklad kyselinou dusičnou. ČNI Praha 2003.
  • TNV 75 7389 Jakost vod – Stanovení rozpuštěné mědi, olova, kadmia, selenu, thallia, kobaltu, niklu, chromu a rtuti rozpouštěcí (stripping) voltametrií. Hydroprojekt Praha 2002.
  • Standard Methods for the Examination of Water and Wastewater. Vydání 21. APHA, AWWA a WEF. Washington 2005.
  • U.S. EPA 245.1 Determination of Mercury in Water by Cold Vapor Atomic Absorption Spectrometry
  • U.S. EPA 245.2 Mercury, Cold Vapor Technique, Automated
  • U.S. EPA 245.5 Mercury, Cold Vapor Technique, Sediments
  • U.S. EPA 245.7 Mercury in Water by Cold Vapor Atomic Fluorescence Spectrometry

Metody EPA jsou dostupné na CD: EPA Methods and Guidance For Analysis of Water CD-ROM Version 2.0 United States Environmental Protection Agency Office of Water Washington, D.C 20460

Metody měření znečišťujících látek v únicích do půdy

Nejběžnějším zdrojem kontaminace půd jsou atmosferické imise, vzniklé z emisí v energetice při spalování fosilních paliv. V zemské kůře je Hg zastoupena 0,02 mg/kg, kyselé vyvřelé horniny mají vyšší obsah Hg než horniny bazické a ultrabazické. Nejméně Hg je obsaženo v píscích a karbonátech, nejvíce v jílech a břidlicích (0,025 – 0,5 mg/kg). Přirozené obsahy Hg v půdách kolísají v rozmezí 0,002 – 2,00 mg/kg. Značné obsahy Hg v půdách jsou způsobeny několika faktory, především ale mikrobiální činností v půdě. Mikrobiální methylace sice probíhá hlavně za anaerobních podmínek, ale určité mikroorganizmy ji jsou schopny uskutečnit i za poměrně vysokých parciálních tlaků kyslíku v půdním vzduchu. Faktory, které ovlivňují mikrobiální činnost v půdě (vlhkost, teplota, pH) značně ovlivňují procesy transfromace Hg v půdách. V půdách se rtuť může vyskytovat v různých formách, které se vzájemně liší mobilitou. Kovová rtuť a dimethylrtuť (CH3)2Hg mají poměrně vysokou tenzi par, jsou těkavé. K reaktivním sloučeninám dále patří Hg22+. HgX2, HgX3- (X – OH, Cl, Br, H2O na aerosolových částicích) a Hg2+ komplexy s organickými kyselinami, Jako nereaktivní sloučeniny se v zeminách projevují HgS a Hg2+ ve vazbě na huminové kyseliny. Typ sloučeniny v zeminách je ovlivněn pH a redox potenciálem. Kationtová forma Hg může být snadno sorbována částicemi zemin, a to jak na jílové minerály a hydratované oxidy a hydroxidy Fe a Mn, tak na organickou složku, kde je Hg komplexována kovalentní vazbou.

Extrakční metody

Nestandardizované postupy extrakce/rozkladu

Stanovení rtuti v environmentálních vzorcích s digescí s kyselinou dusičnou a chloristou pomocí CV – AAS je popsáno podrobně v metodice Adeloju et al., 1994. Tato metodika (Landi et al., 1994) se používá pro digesci vzorku dichromanem draselným v roztoku kyseliny sírové (1:1), destilace probíhá 60 min., při teplotě 180 °C, páry rtuti kapalní na chladiči.

  • Extrakce rtuti pomocí ultrazvuku podle Collasiol et al., 2004.

Půdní vzorky jsou promyty následujícími činidly:

  1. Roztokem 33% kyseliny dusičné (vzorek se nechá stát 7 dní).
  2. Destilovanou vodou.
  3. 2% převařeným roztokem okyselené vody (kyselina dusičná) – vzorky se nechají stát 24 hod.
  4. Destilovanou vodou.

Po promytí se vzorky usuší, pomelou se na velikost částic < 100 mm. 0,1 – 1 g upraveného vzorku se naváží do 50 ml polyethylenové láhve, pak se přidá kyselina a vzorek se nechá 30 min. stát. Objem přidané kyseliny závisí na konečné koncentraci kyseliny ve vzorku. Poté se přidá chlorid draselný tak, aby konečná koncentrace ve vzorku byla 0,15 % (m/v) a objem byl doplněn po značku vodou, poté se provede sonifikace (ošetření vzorku ultrazvukem) a následně se provede centrifugace po dobu 2 min., při 2700 rpm. Podmínky při použití ultrazvuku: čas 180 s, koncentrace kyseliny dusičné 30 %, velikost částic 121 mm.

Metody stanovení

Rtuť (II) tvoří stabilní formy, ve vodě rozpustné, je schopná tvořit i komplexy s halidy. Je často stanovována spektrofotometricky s dithizonem. Organická rtuť (Jones et al., 1978; Kiwan et al.,1968) ve formě fenylrtuti, ethylrtuti a methylrtuti reaguje také s dithizonem a může být touto technikou stanovena. Rtuť v environmentálních vzorcích může být stanovena po chemické úpravě vzorku a separaci i dalšími technikami např. technikou atomové absorpční spektrometrie se studenými pararami (CV – AAS), atomovou fluorescenční spektrometrií s generací studených par (CV – AFS), atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázanou plasmou (ICP – AES) a hmotnostní spektrometrií s indukčně vázanou plazmou (ICP – MS) s možností generace těkavých hydridů nebo s klasickým rozprášením vzorku (vznik aerosolu v rozprašovači). Techniky, které umožňují přímou analýzu a nezahrnují tak předúpravu vzorku jsou např. neutronová aktivační analýza (NAA) a atomová absorpční spektrometrie po tepelné dekompozici (pyrolýzní AAS se zlatou amalgací). Mezi jednodušší techniky stanovení rtuti patří katodická stripovací voltametrie, polarografie, spektrofluori­metrie.

Standardizované metody

  • ISO 16772:2004 Soil quality – Determination of mercury in aqua regia soil extracts with cold – vapour atomic spectrometry (CV – AA) or cold – vapour atomic fluorescence spectrometry

Metoda je určena pro analýzu půd v extraktu získaném z lučavky královské podle ISO 11464 a ISO 11466. Jako metoda stanovení je využita CVAA nebo atomová fluorescenční spektrometrie s CV (Could vapour). Mez detekce metody je nejméně 0,1 mg/kg.

  • U.S. EPA 7471B (SW-846) Rtuť v tuhých nebo polotuhých vzorcích – metoda CV – AA (Could – vapour AAS)

Tato metoda je aplikovatelná pro stanovení celkové rtuti (organické a anorganické) v půdách, sedimentech, usazeninách a kalech. Vzorky musí být před analýzou upraveny. Technika je založena na absorpci záření při 253,7 nm. Rtuť je redukována na základní stav a aerována z roztoků do uzavřeného systému.

Vzorek je nejdříve digestován ve směsi kyseliny dusičné a sírové s manganistanem draselným a elementární rtuť je zachytávána. Poté je uvedena do absorpční komůrky a rtuť je analyzována. Ve stanovení interferují sulfidy, proto se přidává manganistan draselný. Dále interferují chloridy, které jsou odstraňovány nadbytkem činidla síranu hydrylaminu. Pro měření se využívá atomový absorpční spektrometr s rtuťovou výbojkou nebo bezelektrodová výbojka, vyžadován je generátor studené páry. Technika poskytuje detekční limit 0,2 mg/l. Vzorky pro analýzu musí být promyty detergenty, kyselinou a vodou. Vodné roztoky musí být okyseleny kyselinou dusičnou na pH menší než 2, nevodné vzorky (půdy) musí být uchovány při teplotě 4 °C. Úprava vzorku: 0,2 g vzorku se vloží do láhve, přidá se 5 ml lučavky královské a směs se zahřívá 2 min, na vodní lázni o teplotě 95 °C, poté se ochladí a přidá se 6 ml roztoku chlorid sodný – síran hydroxylaminu k redukci nadbytku manganistanu draselného. Poté se přidá 55 ml vody a 5 ml síranu cínatého a láhev se umístí do aerační aparatury.

  • U.S. EPA 7473 (SW-846) Rtuť v pevných matricích a roztocích po termickém rozkladu, amalgamaci stanovená metodou AAS

Kontrolovaný ohřev v oxidačním prostředí rozkladné pece slouží k uvolnění Hg z tuhé matrice a vodného prostředí. Vzorek je nejprve usušen a následně termicky a chemicky rozložen v peci. Produkt rozkladu je unášen kyslíkem do katalytické sekce pece, kde je dokončena oxidace a jsou zachyceny uvolňované halogeny/SO2 a NOx. Zbytkový rozkladný produkt je veden do amalgamátoru, který selektivně zachycuje Hg. Pro odstranění produktů rozkladu je systém propláchnut kyslíkem a je velmi rychle ohřát amalgamátor, který uvolní Hg páry. Kyslík přenese Hg páry do měřící cely jednopaprskového AAS. Absorbance je měřena při vlnové délce 253,7 nm. Typický analytický rozsah metody je 0,05 – 600 ng. Detekční limit je 0,01 ng Hg.

  • U.S. EPA 0245.5 Mercury in soil/sediment by Cold Vapour (CV – AAS)

Rtuť v půdách nebo sedimentech metodou AAS s generováním studených par CV AAS. Report 600/4–91–010.

  • U.S. EPA 1631 – Appendix: Total mercury in tissue, sludge, sediment and soil by acid digestion and BrCl oxidation

Vzorek se oxiduje BrCl a uvolněná Hg je zachycena na Au – pásce, odtud je termicky desorbována a převedena do CVAAS a dále měřena za standardních podmínek.

Nestandardizované metody

Metody molekulové spektrometrie (spektrofotome­trické a fotometrické metody)

  • Stanovení rtuti dithizonem podle Marczenko, 1986

Ionty rtuti reagují v kyselém médiu s nadbytkem dithizonu za vzniku oranžově-žlutého komplexu dithizonátu-rtuť, který je dobře rozpustný v tetrachlormethanu a chloroformu. Molární absorptivita je 7,1×10 4 při l = 485 nm. Při stanovení rtuti interferují vzácné prvky: zlato, paladium, stříbro, platina a ionty mědi. Měď je z roztoků odstraňována maskováním pomocí kyanidů nebo pomocí bromidů a jodidů v kyselém médiu. Vzácné kovy (Au, Pt) jsou odstraňovány selektivní redukcí prvků. Paladium může být odstraněno srážením s dimethylgloximem a stříbro pomocí chloridů nebo thiokyanátů. K roztoku v děličce, který obsahuje méně než 40 mg rtuti, se přidá 1M HCl a malá část roztoku dithizonu. Směs se separuje, odstraní se dithizon, který se poté protřepe s roztokem NH3 (2 kapky koncentrovaného roztoku NH3 v 25 ml vody), a poté se protřepe extrakt s kyselinou octovou. Vzniklý oranžově-žlutý komplex dithizonu a rtuti se rozpustí v 25 ml odměrné baňce s roztokem CCl4 a měří se absorbance při 485 nm.

  • Stanovení rtuti chloridem trifenyltetrazolu (TTC) podle Kamburova, 1993.

Metoda je založena na vzniku kyselého komplexu rtuti (II) s chloridem trifenyltetrazolu (TTC). 2 g půdy se smísí s 5 – 7 ml koncentrované kyseliny sírové a na dno baňky se umístí manganistan draselný, promísená směs se vloží do destilační aparatury, kde se zahřívá tak dlouho, dokud se vyvíjí páry SO3. Poté se vzorek ochladí, přidá se 10 ml destilované vody. Nadbytek manganistanu a oxidů manganů se odstraní přídavkem peroxidu vodíku. Ze vzorku je nutné eliminovat železo, a to srážením s hydroxidem sodným, poté se vzorek filtruje a transferuje se do 25 ml odměrné baňky a doplní se vodou po značku. Z tohoto roztoku se odebere 12 ml a přidá se 1 ml 2M kyseliny sírové, 1 ml 1×10–3M KI, 0,5 ml 5×10–4M TTC a 5 ml nasyceného roztoku NaF (maskuje interferující ionty železa, molybdenu a wolframu). Směs se promíchá a extrahuje se přídavkem 3 ml chloroformu po dobu 30 sekund. Organická fáze se oddělí a přefiltruje se do 1cm kyvety a měří se absorbance při l = 255 nm.

  • Stanovení rtuti Thio-Michelerovou metodou podle Marczenko, 1986

Stanovení rtuti je založeno na selektivní reakci Hg(II) s thio-Michlerovým ketonem (roztok 4,4´-bis(dimethano­lamino)thiben­zofenon v 0,001M roztoku dimethylfomamidu). V roztoku při pH 2 – 5 a nadbytku TMK vzniká červeno-fialově zbarvený komplex, jehož molární absorptivita je 1,7×105 při vlnové délce 560 nm. Reakce rtuti s TMK může být provedena i ve 40% ethanolu nebo v 30% n-propanolu, ale nejcitlivější je vodný roztok dimethylformamidu. Komplex rtuť – TMK není tvořen v přítomnosti jodidů. V této metodě neinterferují chloridy, bromidy, sírany, octany, citráty, vínany a EDTA, ale interferují kationty Pd(II), Pt(II), Au(III). K 10 ml vzorku, který je slabě okyselen (pH = 4) s obsahem rtuti (Hg II) do 20 mg se přidají 2 ml octanového pufru, 2,5 ml dimethylformamidu a 2,5 ml roztoku TIK (Thio-Michlerův roztok). Vše se promíchá a rozředí vodou na objem 25 ml, směs se nechá 10 min. stát, a poté se změří absorbance při 560 nm.

  • Stanovení rtuti pomocí semikvantitativní metody (SQM) podle Yallouz et al., 2008

Semikvantitavní metoda (SQM) byla vyvinuta pro analýzu rtuti, jedná se o kolorimetrickou, levnou a snadnou metodu. SQM (Yallouz et al., 2000) byla prováděna ve dvou krocích – kyselinovou digescí (směs HNO3/H2SO4/V2O5 – sulfonitrilový roztok) a vizuálním stanovením použitím detekčního papíru pokrytého emulzí, která vyvíjí charakteristickou barvu, která vzniká v důsledku komplexu HgI4. Vzorky po odběru se vysuší na vzduchu, a poté jsou homogenizovány v porcelánové misce. Následně se prosejí a separuje se frakce menší než 74 µm a větší než 74 µm. Každá frakce byla poté sušena při 40 °C a uskladněna v polyethylenových nádobách. 10 g vzorku je zahříváno 2 hodiny na varné desce (80 °C) v digesční baňce s 25 ml lučavky královské (nebo směsi HCl:HNO3 (3:1)) se dvěma kapkami antipěnivého činidla. Po ochlazení se přidá 50 ml deionizované vody. Analytický roztok se poté transferuje do láhve, přidá se 10 ml redukujícího činidla (50% chlorid cínatý v 50% kyselině chlorovodíkové). Pak je zapojen aerační systém. Páry rtuti procházejí detekčním papírem (umístěn je v zařízení na držení, papír je vyroben podle techniky Yallouz et al., 2002), který obsahuje jodidy mědi, které vytvářejí červeně zbarvený komplex. Stanovení rtuti je získáno srovnáním vzniklé barvy vzorku se standardním roztokem pomocí kvantitativních a semikvantitativních metod. Z kvantitativních metod lze využít automatický analyzátor rtuti, rtuť lze stanovit pomocí techniky Akagi a Nushimura (1991), která zahrnuje digesci vzorku. 0,5 g vzorku se smíchá se 2 ml oxidantu (1:1, kyselina chloristá a dusičná) v 50 ml baňce, poté se přidá 1 ml vody a směs se opatrně zahřívá při 230 – 250 °C po dobu 20 min. Po ochlazení se vzorek rozředí na 50 ml a analyzuje se.

Semikvantitativní metody jsou techniky přibližné, orientační, v žádném případě nedosahují přesnosti, která je srovnatelná s modifikacemi atomové absorpční spektrometrie, molekulové spektrometrie a dalších metod.

  • Stanovení celkové rtuti spektrofluori­metricky podle Vedrina-Dragojević et al., 1997

Spektrofluori­metrická metoda je založena na fluorescenčním ochlazení rhodaminu B s Hg(II) v přítomnosti jodidu draselného. Všechny formy rtuti (anorganické a organické) ve vzorku jsou pre-oxidovány pomocí manganistanu draselného, kompletní oxidace je dosažena peroxodisíranem draselným a zahřátím. Hg(II) je redukována chloridem cínatým a páry jsou vedeny vzduchem do absorpčního roztoku, který obsahuje manganistan draselný a kyselinu sírovou (systém je cirkulující a uzavřený pro zabránění ztráty par). Fluorescenční ochlazení rhodaminu B je měřeno v absorpčním roztoku při excitační vlnové délce 485 nm a emisní vlnové délce 586 nm. Tato technika poskytuje dobrou opakovatelnost, reprodukovatelnost a nízký detekční limit (0,7 ng/l).

Vzorek půdy je před analýzou homogenizován v 250 ml láhvi s 15 ml směsi kyselin a s 20 ml roztoku manganistanu draselného, láhev je zazátkovaná a její obsah se promíchává, poté se nechá stát 3 hod. při pokojové teplotě. Poté se přidá 15 ml peroxodisíranu draselného, směs se promíchává a zahřívá 1 hod. ve vodní lázni s teplotou 65 – 70 °C (vyšší teploty mohou způsobovat těkání rtuti). Po ochlazení na pokojovou teplotu se přidá 100 ml destilované vody, roztok se zfiltruje a filtr se promyje 50 ml destilované vody. Nadbytek oxidantů se redukuje a nové rozpuštění sraženiny oxidu manganu se řeší přídavkem hydroxylamin hydrochloridu (4,5 ml). Odbarvený vzorek se transferuje do 500 ml láhve v koncentrační aparatuře, přidá se 20 ml redukčního roztoku a směs se provzdušňuje 1 hod. při 600 ml/min., páry rtuti se absorbují do absorpčního roztoku. Nadbytek manganistanu draselného se rozloží hydroxylamin hydrochloridem a pH roztoku se upraví na 2,5 pomocí 4,5 ml hydroxidu sodného. Tento roztok se přemístí do 15 ml odměrné baňky, doplní se vodou po značku. Z výše připraveného vzorku se odebere 5 ml, přidá se 3 ml pufračního roztoku a 1 ml 5×10–3 mol/l jodidu draselného a 1 ml 1×10–4 mol/l rhodaminu B a měří se fluorescenční intenzita.

Metody atomové spektrometrie

  • Stanovení rtuti pomocí atomové absorpční spektrometrie s generací studených par (CV – AAS) podle Landi et al., 1994.

CV – AAS je nejcitlivější a nejjednodušší technikou pro stanovení stopových a ultrastopových množství rtuti v biologických a environmentálních vzorcích. Nicméně, přímé stanovení je komplikováno vlivem matrice vzorku. Přesné stanovení rtuti vyžaduje dekompozici organické matrice – přeměnu rtuti na anorganickou divalentní formu. Dekompoziční metody zahrnují procesy mokré digesce a spálení vzorku. Druhá varianta dekompozice vzorku není vhodná pro rtuť. K digesci se nejčastěji využívají následující druhy kyselin: kyselina dusičná, směs kyselina dusičná – sírová, kyselina dusičná – chloristá, kyselina dusičná – peroxid vodíku. Nejvhodnější směsí pro digesci je směs kyselina dusičná – chloristá. Směs kyseliny dusičné a sírové ovlivňuje citlivost při stanovení rtuti. Stanovení rtuti v environmentálních vzorcích s digescí s kyselinou dusičnou a chloristou pomocí CV – AAS je popsáno podrobně v metodice Adeloju et al., 1994. Tato metodika (Landi et al., 1994) používá pro digesci vzorku dichroman draselný v roztoku kyseliny sírové (1:1), destilace probíhá 60 min., při teplotě 180 °C, páry rtuti kapalní na chladiči. Tato digesce je účinná pro vzorky půdy, sedimentů, kalů a pro geologické vzorky. Při digesci může interferovat chlor, který vzniká oxidací chloridů z dichromanu. Chlor absorbuje na stejné vlnové délce při stanovení jako rtuť (273,7 nm) a zvyšuje tak signál rtuti, ale až při koncentraci 100 mg/100 ml. Výsledky testů ukazují, že interakce mezi Cl a Hg se odehrávají uvnitř kapalné volné části recirkulační smyčky. Problém interferujícího chloru se řeší přídavkem hydroxylaminu před generací par rtuti.

0,5 – 2 g půdy (sedimentu) nebo 0,1 g kalu je umístěno do digesční trubice, přidá se 1,2 g dichromanu draselného a 20 ml vody, připojí se chladič, do separační nádobky se umístí 20 ml kyseliny sírové. Aparatura je umístěna na magnetické míchačce, spustí se míchání a kyselina po kapkách teče do tuby (pomalé přidání kyseliny je nutné ze dvou důvodů – 1. rychlým přidáním může vznikat pěna v důsledku přítomnosti velkého množství uhličitanů u některých vzorků nebo může dojít k zuhelnatění nebo připálení vzorku, pokud vzorek obsahuje velké množství organické hmoty. 2. velké teplo po přidání kyseliny může znehodnotit vzorek vznikem připáleniny, kdy dochází ke ztrátě rtuti (Martts et al., 1983) redukcí na Hg0). Separační nádobka je odstraněna, postranní otevření kondenzátoru je uzavřeno zátkou a sestava je umístěna do tepelného bloku s teplotou 180 °C, kde probíhá 60 min. digesce. Po hodině, je aparatura vytažena z tepelného bloku, a ponechá se 5 min. při pokojové teplotě. Chladič se odstraní, promyje se 5 ml vody a smíchá se digestátem. Aparatura se poté opět umístí do tepelného bloku, na 30 min. Po uplynutí této doby se kondenzát ochladí, rozředí 90 ml, části extrakčního přístroje se promyjí vodou a smíchají se s digestátem. Konečný objem digestátu se upraví na 100 ml vodou. Stanovení rtuti se provede v recirkulačním módu CV – AAS. K předčasné redukci rtuti díky přítomnosti chloridu cínatého na skleněných stěnách je předcházeno nadbytkem oxidantu v digestátu.

  • Stanovení rtuti atomovou fluorescenční spektrometrií s elektrotermální atomizací (AFS – ETTAS) podle Pagano et al., 1994

Stanovení rtuti v této metodice je prováděno za pomocí laserem excitované atomové fluorescenční spektrometrie s elektrotermální atomizací (LEAFS – ETA) digestovaných vzorků. Digesce vzorků se provádí pomocí mikrovlnného záření. 0,25 g na vzduchu usušené půdy se odváží do teflonové nádobky a přidá se 10 ml 15,9M kyseliny dusičné. Nádobka se uzavře, umístí se do plastové tašky a pak se umístí do mikrovlnky. Optimalizovaná procedura pro rozklad zahrnuje 5 min. ozařování (107,8 W), poté je ochlazena a obsah digestátu je rozředěn na 25 ml pro redukci celkové acidity. 10 ml alikvotu testovaného roztoku se injektuje do grafitové pece a spustí se teplotní program, který obsahuje vysušení matrice při 110 °C, atomizaci matrice vzorku s modifikátorem při 1200 °C, vlastní atomizace vzorku při 1150 °C, ochlazení pece na 20 °C a její vyčištění (při 2300 °C). Rychlost roku argonu při těchto operacích je 300 ml/min, s výjimkou atomizace vzorku, kdy je nulová. Dva prostorově uspořádané svazky vstupují do grafitové pece a produkují dvou stupňovou atomizaci rtuti, která je poté detekována ve formě fluorescenčního záření. Kvantifikace rtuti byla provedena na základě metody standardních přídavků. AFS – ETTAS poskytuje přesné, snadné a rychlé stanovení rtuti v půdách. Spojení laserové excitace s atomovou fluorescenční spektrometrií poskytuje selektivitu dvou excitačních procesů, zvyšuje citlivost fluorescenční a účinnost atomizace v grafitové tubě, je to velice citlivá technika pro stanovení rtuti.

  • Stanovení rtuti atomovou absorpční spektrometrií (AAS) se Zeemanovou korekcí podle Sholupov et al., 2004

K měření se používá atomový absorpční spektrometr se Zeemanovou korekcí s vysoce frekvenční modulační světelnou polarizací. Radiační zdroj je umístěn přímo v pernamentním magnetickém poli. Rezonanční linie l = 254 nm je štěpena na tři polarizované Zeemanovy komponenty (p, s-, s+). Pokud se záření šíří podél směru magnetického pole, fotodetektor detekuje jen záření s-, pokud rtuť není přítomna v analytické komůrce (cele), radiační intenzity obou s komponent jsou stejné. Pokud absorbující atomy se vyskytují v komůrce (cele), rozdíly mezi intenzitami s-komponent se zvyšují a koncentrace par rtuti roste. s-komponenty jsou separovány v polarizačním modulátoru. Spektrální posun s-komponent je menší než šířka molekulových absorpčních svazků a rozptyl spektra, proto pozadí interferujících komponent neovlivňuje analytické čtení. Díky vysokofrekvenční Zeemanově korekci a použití multidráhy analytické komůrky, je možné vytvořit analyzátor pro jednoduchou a dobře interpretovatelnou proceduru pro detekci rtuti v plynných vzorcích. Skutečná měření jsou prováděna vizualizací procesů na monitoru počítače. Detekční limit je 2 ng/m3 pro rtuť ve vzorcích vzduchu.

Rtuťový analyzátor RA – 915+ vybavený RP – 91 je užíván pro determinaci obsahu rtuti v kapalných vzorcích. RP – 915+ pracuje na redukci Hg(II) na atomový stav za použití redukujících roztoků s následnou transportací rtuťových atomů do analytické komůrky proudem vzduchu („technika studených par“). Redukující rtuť, která je tvořena během kontinuálního pumpování vzduchu promývačkou, obohacuje analytickou komůrku RA – 915+ analyzátoru, kde jsou detekovány atomy rtuti. Zařízení PYRO – 915 umožňuje stanovení rtuti v komplexních matricích vzorků jako jsou půdy, horniny, biologické vzorky (vlasy, krev), potraviny, olejové produkty. PYRO – 915 využívá pyrolýzní techniku bez předúpravy vzorku. Během analýzy komplexních matric dochází ke vzniku interferencí v důsledku uvolnění radikálů a kouře, z tohoto důvodu musí být radiační záření větší než dvacetinásobné. Pro vyřešení tohoto problému byl navržen dvoukomorový atomizér. První a druhá komora atomizéru je zahřívána na teplotu 800 °C. Vzorek v atomizéru je ve speciálním kontejneru, po jeho vložení do atomizéru méně těkavá rtuť disociuje, kdežto snadno těkavá organická rtuť opouští první komoru, takto se zabraňuje produkci kouře z organické matrice v první komoře. Všechny produkty z první komory jsou přesunuty do druhé komory nosným plynem, kde jsou rozloženy, kouř a interferenční komponenty (zvláště oxid uhličitý a voda) jsou spáleny. Zbytek je eliminován Zeemanovou korekcí spektrometru. Kovový katalyzátor zlepšuje účinnost oxidace a disociace v druhé komoře. RA – 915+ rtuťový analyzátor má nízký limit detekce, vysokou selektivitu a rychlou odpověď, proto RA – 915+ je vhodný pro stanovení rtuti ve vzduchu nebo v nosném plynu bez prekoncentrace rtuti v absorpční pasti. PYRO – 915 je také vhodný pro analýzu komplexních matric (půdy, horniny, biologické vzorky).

  • Stanovení rtuti pomocí atomové absorpční spektrometrie s generací studených par a elektrotermální atomizací (CVAAS – ETA) podle Moreda-Piñeiro et al., 2002

Koncentrace rtuti je stanovována pomocí atomového spektrometru bez korekčního systému. Bezelektrodová výbojka operuje při 183 mA. Hybridní generační systém (Perkin – Elmer) je užíván pro generaci studených par. Vzorek páry (spálený) je transferován do tuby, která se skládá z křemenné kapiláry připojené krátkým kouskem gumové hadičky k PFTE tubě. Grafitová pec je ošetřena iridiem pro zvýšení životnosti. Vzorek půdy (5 g) je zpracován na kaši, a to rozemletím a následným smícháním s glycerolem. Celý objem vzorku je poté upraven na 25 ml destilovanou vodou. Glycerol umožňuje rovnoměrnou (jednotnou) distribuci částic ve vzorku během pipetování. Kaše jsou uchovány v polyethylenové láhvi při teplotě 4 °C. Optimální velikost částic je okolo 10 mm. Tvorba studených par probíhá v generačním systému, z něj vede špička tuby křemenné kapiláry do grafitové tuby. Zachycení par na grafitové tubě (peci) je kontrolováno a řízeno FIAS – 400 softwarem. Vodná kaše je během pipetování míchána na magnetické míchačce. 2000 ml kaše se smíchá v reakční nádobce s 850 ml kyseliny chlorovodíkové a 1000 ml (6M) kyseliny chlorovodíkové, objem se doplní na 5 ml vodou. Špička křemenné tuby se automaticky vloží do centra grafitové pece. Studené páry ve vzorku se generují přidáním tetraboritanu sodného (1%, m/v). Po dokončení generace par, tj.po 40 – 69 s, v závislosti na typu vzorku, jsou páry transportovány argonem (rychlost 30 ml/s) do spalovací tuby, kde jsou atomizovány.

Tvorba par je ovlivněna velikostí částic, koncentrací kyseliny chlorovodíkové a tetraboritanu sodného, zachycením a účinností atomizace, rychlostí toku argonu při transportu par, proto je nutné pečlivě provést přípravu vzorku a nastavení operačních podmínek.

Kombinované metody

  • Stanovení rtuti pomocí plynné difúzní injektáže s amperometrickou detekcí podle Amini et al., 2005

Spektrofotometrický plynový – difúzní injektážní systém (GD – FI) pro determinaci rozpuštěné anorganické rtuti ve vodných vzorcích je vhodnou ekonomicky méně náročnější alternativou k AAS a AFS. Detekční limit této metody je 4 mg/l. Injekční metody založené na amperometrické detekci jsou citlivější než spektrofotometrické detektory. FI metody s amperometrickou detekcí nabízí detekční limit v rozsahu ng/l pro rtuť.

Vzorky půdy jsou upraveny pro analýzu digescí: 2 g vzorku se vaří s 20 ml lučavky královské 2 hod., při 80 °C. Vzorek se poté rozpustí v 50 ml 1,5M kyseliny sírové, centrifuguje se 5 min. a pak se filtruje. GD – FI systém se skládá ze dvou peristaltických pump vybavených Tygonovou trubicí, dále obsahuje rotační injekční ventil se vzorkovací smyčkou (500 ml), teflonové trubice, plynově – difúzní komůrku a průtokový amperometrický detektor a řídící jednotku. Průtoková amperometrická měřicí buňka obsahuje pracující zlatou elektrodu umístěnou naproti platinové elektrodě a s Ag/AgCl referenční elektrodu. Plynově – difúzní komůrka a roztoky jsou termostatovány při 85 °C ve vodní lázni vybavené termoregulátorem. Plynově – difúzní komůrka se skládá ze dvou Perspex bloků (9,5 cm délka, 2,3 cm šířka a 1,5 cm výška), které jsou spojeny ocelovými šrouby. Hloubka, šířka a délka dvou vlnitých kanálků plynově – difúzní komůrky je 0,5; 2 a 100 mm. K separaci dvou kanálků slouží semipermeabilní membrána z teflonu. Analytické stanovení rtuti zahrnuje injekci vzorků a standardů rtuti (II) do proudu 1,5M kyseliny sírové, který splývá s tokem činidla obsahujícím 0,6% SnCl2 v 1,5M kyselině sírové pro redukci Hg(II) na metalickou rtuť. Plynově difúzní komůrka se vloží do vodní lázně termostatované při 85 °C. Generované rtuťové páry difundují napříč teflonovou membránou k toku obsahujícím 0,05M KNO3. Kovová rtuť v toku akceptoru je detekována amperometricky na pracující zlaté elektrodě nastavené na +600mV versus Ag/AgCl referenční elektrodě. Analytický signál je maximálním naměřeným píkem.

  • Stanovení rtuti RTG – absorpční spektroskopií (XANES) podle Bernaus et al., 2006

Půdní vzorky pro analýzu jsou zpracovány analytickým mikrovlnným systémem MARS – 5, model CEM Corporation, USA. Digesce se provádí v kyselině fluorovodíkové, která zabezpečuje celkovou digesci vzorku. Pro XANES analýzu je možné vzorky upravit i sekvenční extrakční procedurou, která se skládá ze čtyř rozdílných kroků a zahrnuje rozdílné formy rtuti:

  1. ve vodě rozpustná rtuť – je uvolněna ve vodném médiu,
  2. vyměnitelná frakce rtuti – stanovena za alkalických podmínek (pH 8,4) v přítomnosti komplexačních agentů – EDTA,
  3. vázaná rtuť na organickou hmotu – pomocí 0,2M NaOH a CH3COOH (4 =, v/v) a
  4. reziduální rtuť – extrahována pomocí kyseliny fluorovodíkové.

Extrakce se provádí ze 2 g půdy, které se smíchají s 20 ml rozpouštědla v centrifugační tubě. Směs se 2 hod. třepe při pokojové teplotě, pak se provede centrifugace 25 min., při 4700 rpm a výluh se filtruje přes 0,22 mm filtr. Pevná rezidua se použijí pro další extrakci, která se provádí stejným výše zmíněným způsobem. XANES analýza se provádí na Beamline A1 Hamburger Synchrotronsthrah­lungslaborin (HASYLAB) synchronním zařízení. Parametry zařízení: Paprsková linie A1: zdroj energie – obloukový magnet (4,5 GeV), maximální proud 150 mA, monochromátorové krystaly – Si (111), rezoluce (DE/E), tok fotonů na vzorek 109 (fotony/s), velikost spotu na vzorku 2×3 mm, detektor – 3 ionizační komory, úhel dopadu 45°, teplota pokojová, použitý plyn dusík (možné je i hélium). Paprsková linie L: Zdroj obloukový magnet, zdroj energie 4,5 GeV, maximální proud 150 mA, monochromátorové krystaly Si (3 1 1) nebo Si (1 1 1), rezoluce 10–4, tok fotonů na vzorek 109 (fotony/s), velikost spotu na vzorku 15×15 mm, detektory – dva ionizační a Si(Li), úhel dopadu 45°, teplota pokojová.

Jednotlivé formy rtuti a jejich přítomnost ve vzorku byly získány srovnáním spektra neznámého vzorku se spektrem referenčního materiálu. Referenční komponenty jsou HgCl2, Hg2Cl2, HgSO4, HgO red., Hg(CH3COO)2, HgS červená (rumělka) a rtuť obsažená v minerálech korderoit a mosesit. Před vlastní analýzou jsou půdní vzorky a referenční materiály pomlety na jemný prášek a rozpuštěny v polyethylenové láhvi, homogenizovány jsou na vortexové aparatuře, poté jsou slisovány do formy peletek při tlaku 5 tun/cm2 po dobu 5 min. Celkové množství vzorku v každé peletce se mění od 50 do 100 mg, zatímco polyethylenové množství je mezi 100 až 150 mg. Referenční materiály jsou analyzovány v transmitančním módu (detekce – dvě ionizační komory) s absorpční linií LIII při 12,284 eV, zatímco spektra neznámých vzorků jsou získána ve fluorescenčním módu (pevný detektor) s podmínkami (fluorescenční linie) HgLa1 (9988,8 eV) a La2 (9897,6 eV). Výběr detekčního módu je založen na koncentraci vzorku a pozadí matrice. V obou případech je jako monochromátor použit krystal Si (1 1 1). Data získaná z XANES jsou hodnocena pomocí SixPACK softwaru. Spektra v SixPACK softwaru obsahují energetické korekce, korekce pozadí a normalizaci signálu. Výběr příslušného spektra (vzorek x referenční materiál) je prováděn metodou nejmenších čtverců.

Literatura

  • Amini, N., Cardwell TJ., Cattrall R.W., Kolev S., 2005. Determination of mercury (II) at trace levels by gas-diffusion flow injection analysis with amperometric detection, Analytica Chimica Acta 539, 203–207 pp.
  • Berdeque A., Kanton Y.H., Beni V., Herzog G., Watson Y.E., Rodgers K., Stam F., Alderman J., Arrigan D.W.M., 2007. Voltammetric characterisation of silicon-based microelectrode arrays and their application to mercury-free stripping voltammetry of copper ions, Talanta 71, 1022–1030 pp.
  • Bernaus A., Gaona X., van Ree D., Valiente M., 2006. Determination of mercury in polluted soils surrounding a chlor-alkali plant Direct speciation by X-ray absorption spectroscopy techniques and preliminary geochemical chracterisation of the area, Analytica Chimica Acta 565, 73–80 pp.
  • Chatterjee S., Pillai A., Gusta V.K., 2002. Spectrophotometric determination of mercury in environmental sample and fungicides based on its complex with o-carboxy phenyl diazoamino p-azobenzene, Talanta 57, 461–465 pp.
  • Kamburova M., 1993. Spectrophotometric determination of mercury in soils with triphenyltetra­zolium chloride, Talanta, Vol.40, No.5,719–723 pp.
  • Landi S., Fagioli F., 1994. The adaption of the dichromate digestion method for total mercury determination by cold-vapor atomic absorption spectrometry to the analysis of soils, sediemnts and sludges, Analytica Chimica
  • Marczenko Z., 1983 in: Marczenko Z., 1986. Separation and spectrophotometric determination of elements, John Wiley & Sons, New York, 678 pp.
  • Marczenko Z., 1984 in: Marczenko Z., 1986. Separation and spectrophotometric determination of elements, John Wiley & Sons, New York, 678 pp.
  • Omgbu J.A. and Kokogho M.A., 1993. Determination of Zn, Pb, Cu and Hg in soils of Ekpan, Nigeria, Environment International, Vol.19, 611–613 pp.
  • Pagano S.T., Smith B.W. and Winefordner J.D., 1994. Determination of mercury in microwave-digested soil by laser-excited atomic fluorescence spectrometry with electrothermal atomization, Talanta, Vol. 41, No.12, 2073–2078 pp.
  • Piñero–Moreda J., López–Mahía P., Muniategui-Lorenzo S., Fernández-Fernández E., Prada-Rodríguez D., 2002. Direct determination in aqueous slurries of environmental and biological samples by cold vapour generation-electrothermal atomic absorption spectrometry, Analytica Chimica Acta 111–122pp.
  • Sholupov S., Pogarev S., Ryzhov V., Mashyanov N., Stroganov A., 2004. Zeeman atomic absorption spectrometer RA-915+ for direct determination of mercury in air and complex matrix samples, Fuel Processing Technology 85, 473–485 pp.
  • Vedrina-Dragojević I., Dragojević ID., Čadež S., 1997. Spectrofluorimetric method for the determination of the total mercury content in sediment and soil, Analytica Chimica Acta 355, 151–156 pp., 1997.
  • Yallouz A.V., Cesar R.G., Egler S.G., 2008. Potential application of semi-quantitative method for mercury determination in soils, sediments and gold mining residues, Environmental Pollution 151, 429–433 pp.
  • Yallouz A.V., Hacon S., Calixto T., 2002. Semi quantitative mercury determination in fish: a tool for poisoning prevention. Annals of the Brazilian Academic of Science 21, (2), 187–191 pp.