Hydrogenchlor­fluoruhlovodí­ky

Hydrogenchlor­fluoruhlovodí­ky

Metody měření znečišťujících látek v únicích do ovzduší

Stanovení hydrogenchlor­fluoruhlovodí­ků (HCFC)

Hydrogenchlor­fluoruhlovodí­ky (HCFC) jsou skleníkové plyny unikající do ovzduší především z chladicích a vzduchotechnických systémů, výroby pěny apod. Vzhledem ke skutečnosti, že většina zástupců této skupiny se rozkládá ve spodních vrstvách atmosféry, nepředstavují HCFC velké riziko pro ozonovou vrstvu. Přestože jejich obsah v ovzduší není v porovnání s ostatními skleníkovými plyny příliš vysoký (jednotky nl/m3), jejich absorbance IČ záření z nich činí významné skleníkové plyny.

V důsledku různých regulačních opatření v posledních letech vyvstala potřeba identifikace a stanovení jednotlivých analytů tohoto souboru látek. S ohledem na chemické a fyzikální vlastnosti jde o látky, jejichž stanovení je poměrně obtížné a není předmětem žádné z norem (EN, ISO) či normovaných metod pro analýzu odpadních plynů (US EPA apod.). V odpadních plynech se vyskytují v rozsahu jednotek až desítek mg/m3 a ve volném ovzduší v jednotkách až desítkách nanogramů na metr krychlový.

Manuální metody stanovení

Pro stanovení HCFC ve venkovním ovzduší se používá metody založené na záchytu těchto látek v kanistrech z korozivzdorné oceli s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s různými typy detektorů (GC-MD) Method TO-14A Determination of volatile organic compounds (VOCs) in ambient air using specially prepared canisters with subsequent analysis by gas chromatography (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).

Pro stanovení HCFC ve venkovním ovzduší se rovněž používá metody založené na záchytu těchto látek na vhodném sorbentu s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC-MS) Method TO-17 Determination of volatile organic compounds in ambient air using active sampling onto sorbent tubes (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).

Manuální metodou používanou pro stanovení HCFC v pracovním ovzduší v rozsahu 1 mg až 35 mg na vzorek je plynová chromatografie na polární stacionární fázu Chromosorbu WHP pomocí FID detektoru (GC-FID) (NIOSH method 2516 1994).

Další manuální metodou používanou pro stanovení chlordifluormethanu v pracovním ovzduší je postup založený na odběru vzorku vzduchu sorpcí na aktivním uhlí ve dvojici sorpčních trubic s následnou extrakcí dichlormethanem. Pro stanovení chlordifluormethanu v rozsahu 0,1 mg až 14 mg na vzorek vzduchu se používá plynové chromatografie s detektorem FID (GC-FID) (NIOSH method 1018–1 1994).

Jinou manuální metodou používanou pro stanovení p-chlorbenzotri­fluoridu v pracovním ovzduší je postup založený na odběru vzorku vzduchu sorpcí na aktivním uhlí ve dvojici sorpčních trubic s následnou extrakcí směsí sirouhlíku a methanolu. Pro stanovení p-chlorbenzotri­fluoridu v rozsahu 1,8 μg až 676 μg na vzorek vzduchu se používá plynové chromatografie na stacionární fázi tvořené dimethylpolysi­loxanem s detektorem FID (GC-FID) (NIOSH method 1026 1994).

Instrumentální on-line metody stanovení

Instrumentální metody stanovení HCFC využívají s ohledem na poměrně velké hodnoty absorpčních koeficientů v převážné míře infračervené absorpční spektrometrie. Z absorpčních spekter některých HCFC je zřejmé, že jejich stanovení IČ spektrometrií je snadné a přináší výborné výsledky.

Kromě uvedených metod lze použít rovněž metody FTIR spektrometrie, např. Method 320 Measurement of vapor phase organic and inorganic emissions by extractive Fourier transform infrared (FTIR) spectroscopy (Code of Federal Regulations US EPA 1999). Jedná se o spolehlivou metodu stanovení, kterou lze on-line sledovat současně celý soubor HCFC.

Této metodě odpovídá postup určený pro analýzu pracovního ovzduší (NIOSH method 3800 1994).

Normované metody stanovení


Pro stanovení HCFC v odpadních plynech ze stacionárních zdrojů neexistují normované metody stanovení.

Literatura

  • Code of Federal Regulations, Title 40, 40CFR60 Standard of Performance for new stationary sources, 1999.
  • Compendium of methods for the determination of toxic organic compounds in ambient air – second edition, US EPA 1999.
  • NIOSH method 1018–1 Chlorodifluoro­methane, Manual of Analytical Methods (NMAM), 4. vydání 1994.
  • NIOSH method 1026 p-Chlorobenzotri­fluoride, Manual of Analytical Methods (NMAM), 4. vydání 1994.
  • NIOSH method 2516 Dichloro­fluoromethane, Manual of Analytical Methods (NMAM), 4. vydání 1994.
  • NIOSH method 3800, Organic and inorganic gases by extractive FTIR spectrometry, Manual of Analytical Methods (NMAM), 4. vydání 1994.