O IRZ | LÁTKY V IRZ | OHLAŠOVÁNÍ | DOKUMENTY | DŮLEŽITÉ POJMY | REGISTRY ZNEČIŠŤOVÁNÍ | ROZPTÝLENÉ ZDROJE | KONTAKTY | SLUŽBY

Vyhledávání v datech IRZ

Domů

Mirex

Látka: Mirex

zpět na seznam látek

Mirex
další názvy 1,1a,2,2,3,3a­,4,5,5,5a,5b,6-dodekachlor-oktahydrogen-1,3,4-methen-1H-cyklobutan[cd]pen­talen; perchloropenta­cyklodekan; hexachloropentadien dimer; Dechlorane; ENT 25719; Ferriamicide; GC 1283;
číslo CAS 2385–85–5
chemický vzorec C10Cl12
prahová hodnota pro úniky
do ovzduší (kg/rok) 1
do vody (kg/rok) 1
do půdy (kg/rok) 1
prahová hodnota pro přenosy
v odpadních vodách (kg/rok) 1
v odpadech (kg/rok) 1
rizikové složky životního prostředí půda, voda, ovzduší
věty R
R21/22 Zdraví škodlivý při styku s kůží a při požití.
R40 Možné nebezpečí nevratných účinků.
R50/53 Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
R62 Možné nebezpečí poškození reprodukční schopnosti.
R63 Možné nebezpečí poškození plodu v těle matky.
R64 Může poškodit kojence prostřednictvím mateřského mléka.
věty S
S2 Uchovávejte mimo dosah dětí.
S13 Uchovávejte odděleně od potravin, nápojů a krmiv.
S36/37 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné rukavice.
S46 Při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení.
S60 Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy.
S61 Při požití nevyvolávejte zvracení: okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení.

Základní charakteristika

Mirex je bílá krystalická látka bez zápachu, která taje při 485 ºC. Je rozpustný v mnoha organických rozpouštědlech (tetrahydrofuran, sirouhlík, benzen, chloroform), ve vodě se rozpouští jen minimálně (0,6 mg.l-1). Mirex představuje látku extrémně stabilní – nereaguje ani se silnými oxidačními činidly, jako je chlor nebo ozón. Ve formě technické směsi obvykle obsahuje 95,19 % mirexu a 2,58 % chlordeconu. Struktura mirexu je uvedena na Obr. 1. Má podobnou strukturu jako chlordecon.

Obr. 1. Struktura mirexu

Obr. 1. Struktura mirexu

Použití

Asi 25 % mirexu se používalo jako insekticid pro hubení mravenců a termitů. Zbývající množství sloužilo jako přísada zpomalující hoření plastů, pryže, nátěrů, papírů a elektrických materiálů. Údaje z literatury naznačují, že mirex jako insekticid byl používán pouze v USA. Výroba mirexu v USA byla zastavena v roce 1976, jeho používání bylo zakázáno v roce 1978. Informace ohledně jeho použití jako přísady zpomalující hoření v různých zemích nejsou dostupné. Kromě USA existují patenty pro využití mirexu i v dalších zemích jako je např. Německo, Japonsko, Nizozemí a Velká Británie. V bývalém Československu ani v České republice nebyl vyráběn ani používán.

Zdroje úniků

Výroba mirexu byla zastavena, nicméně stále může docházet k únikům z míst, kde byl například skladován nebo likvidován. Dalším problémem je jeho extrémní stabilita, z tohoto důvodu stále zůstává v prostředí mirex pocházející z jeho použití a úniků v minulosti. Vzhledem k tomu, že na území ČR nebyl mirex vyráběn ani používán, není zde významnější kontaminace pravděpodobná. Přesto nelze vyloučit jeho přítomnost v různých dovezených materiálech pocházejících z dob minulých, které se po dosloužení stávají odpadem. Jako rizikové lze proto označit například skládky odpadů.

Dopady na životní prostředí

Mirex patří mezi nejstabilnější chemické látky vůbec a jeho hlavní problematickou vlastností je tudíž perzistence. K mikrobiální biodegradaci dochází výjimečně, pouze za anaerobních podmínek a tato reakce probíhá velmi pomalu. Fotodegradace účinky UV záření je rovněž pomalá. Produktem rozkladu mohou být perzistentní látky jako je chlordecon a mono- a dihydroxo deriváty mirexu. Mirex se silně adsorbuje na organický uhlík přítomný v půdě. Tento fakt spolu s nízkou rozpustností mirexu vedou ke skutečnosti, že koncentrace mirexu ve vodách jsou velmi nízké. Z povrchových vod a vlhkých půd, kde adsorpce není dominantním procesem, se mirex může odpařovat. Do ovzduší se může také dostávat ve formě navázané na částice půdy a prachu. Tyto částice mohou vznikat větrnou erozí. Kromě akumulace v půdách a sedimentech, dochází také k bioakumulaci v tělech organismů a transportu potravním řetězcem. Mirex (resp. produkty jeho rozkladu) je vysoce toxický pro korýše, je škodlivý i pro další vodní organismy, např. řasy, bakterie, ryby a měkkýše. Zvýšená koncentrace mirexu může snižovat klíčivost rostlin. Je také toxický pro suchozemský hmyz (včely, cvrčci).

Dopady na zdraví člověka, rizika

Ohledně působení mirexu na lidské zdraví není k dispozici příliš mnoho informací – neexistují studie o profesní expozici ani o expozici při havarijním úniku mirexu. Většina údajů proto vychází z dat o experimentech na zvířatech. Mirex může vstupovat do těla inhalačně nebo orálně, o vstupu kůží nejsou žádné informace. Pravděpodobně nedochází k žádné metabolické transformaci. Orální expozice vede ke snížení tělesné hmotnosti, zvětšení jater a morfologickým změnám jaterních buněk a může vést i ke smrti. Má škodlivý vliv na reprodukci a teratogenní účinky. Mirex způsobuje rakovinu u myší a krys. Předpokládá se, že rovněž u lidí představuje riziko vzniku rakoviny.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Mirex je velmi stabilní perzistentní látka, která se významně akumuluje v půdách a sedimentech i v tělech organismů. Přestože se tato látka již nevyrábí, představuje pro životní prostředí riziko. Vážnost jeho dopadů je kromě toxicity pro různé živočichy a hmyz zdůrazněna i teratogenními a karcinogenními účinky.

Důvody zařazení do registru

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006 ze dne 18.ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES, příloha II

Důvody zařazení látky do IRZ

Způsoby zjišťování a měření

Přítomnost mirexu je velmi obtížné i kvalitativně určit. Při podezření na jeho přítomnost například ve zneškodňovaném odpadu je nutné přistoupit k analytickému stanovení.
Vhodnou metodou pro stanovení mirexu je kapalinová nebo plynová chromatografie. Vodné vzorky je možné extrahovat dichlormethanem nebo hexanem, u biologických vzorků se používá extrakce hexanem, acetonem, směsí hexan-ethylether nebo hexan-aceton. Získaný extrakt je pak přečištěn pomocí kolony s Florisilem.
Ohlašovací práh pro úniky a přenosy do vody/úniky do vzduchu si lze představit například jako 10 000 m3 odpadní vody o koncentraci 0,1 mg.l-1 mirexu nebo jako 10 000 000 m3 vzduchu o koncentraci mirexu 0,1 mg.m-3.

Další informace, zajímavosti

Mirex byl poprvé syntetizován v roce 1946. Jeho použití jako pesticidu v USA bylo zaměřeno na importované druhy červeného mravence z rodu Solenopsis. V letech 1962–75 bylo z tohoto důvodu aplikováno přibližně 250 000 kg mirexu. V roce 1972 zakoupil registraci Mississippi Department of Agriculture za jeden dolar od výhradního výrobce Allied Chemical Corporation. Ve stejném roce EPA zakázala výrobu a použití mirexu (s výjimkami). Mississippi Department of Agriculture se snažila získat povolení pro produkt s komerčním názvem Ferriamicide (kromě mirexu obsahoval také alkylaminy s dlouhým uhlovodíkovým řetězcem a chlorid železnatý s odůvodněním, že tento produkt se rozkládá během 30 dnů oproti 5 – 10 let u čistého mirexu. Ukázalo se však, že produkt tohoto rozkladu, fotomirex, je značně toxičtější než samotný mirex.

Informační zdroje

zpět na seznam látek

.