Registry znečišťování

Registry úniků a přenosů znečišťujících látek

Registry úniků a přenosů znečišťujících látek (Pollutant Release and Transfer Registers – PRTR) jsou seznamy nebo databáze znečišťujících látek jejich úniků a přenosů. PRTR zahrnují informace o únicích látek do ovzduší, vody a půdy, stejně tak i o přenosech odpadů ke zpracování nebo odstranění. Úniky a přenosy jsou uváděny pro jednotlivé látky a jsou spojeny přímo s konkrétní provozovnou. Registry jsou zdarma veřejně dostupné.

Účel zavádění registrů úniků a přenosů znečišťujících látek

Účelem registrů je přispět k posílení integrovaného přístupu v ochraně životního prostředí a k podpoře šetrnějšího chování. Pro státy, ale i pro průmyslové podniky jsou údaje z registrů potřebné k formulaci environmentálních politik a jako nástroj ekologického řízení.

Zásadní význam mají registry při informování veřejnosti, která má možnost získat jinak obtížně zjistitelné údaje o únicích a přenosech konkrétních znečišťujících látek z jednotlivých podniků. Zároveň má veřejnost možnost spolupodílet se na vývoji registrů.

Veřejná kontrola působí na odpovědnější ekologické chování jednotlivých podniků. Průmyslovému a zemědělskému sektoru slouží data z registru jako nástroj ekologického řízení (úspory látek, zavádění nových technologií), případně jako zdroj statistických údajů pro analytické účely.

Vznik registrů úniků a přenosů znečišťujících látek

Registry úniků a přenosů znečišťujících látek se staly v posledních letech součástí legislativy mnoha států, ale i předmětem řady mezinárodních dokumentů a dohod. Myšlenka založení registru úniků a přenosů znečišťujících látek vznikla poprvé ve Spojených státech amerických po tragické nehodě chemického zařízení v indickém Bhópálu v roce 1984. Kongres USA přijal zákon umožňující vznik registru (Toxic Release Inventory), který obsahuje údaje o více než 600 látkách, jejich únicích a přenosech.

Registry úniků a přenosů znečišťujících látek v mezinárodních souvislostech

V roce 1992 se v Riu de Janeiru konala Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji (tzv. Summit Země). Nejdůležitějším výsledkem konference byl dokument Agenda 21, což je program řešení naléhavých otázek v oblasti životního prostředí a rozvoje. V kapitole 19 „Management toxických látek“ je zdůrazněn princip práva veřejnosti a pracovníků být informován o chemickém riziku. Agenda 21 vyzývá vlády, aby převzaly programy založené na právu vědět (Right-to-Know), a dále vybízí mezinárodní instituce, aby vyvíjely metodiky pro vlády států usnadňující zřizování takových programů. Agenda 21 dál žádá podniky, aby hlásily každoročně emise toxických látek, a to i v těch případech, kdy v těchto zemích není příslušná právní úprava, která by to vyžadovala. K plnění úkolů Agendy 21 se přihlásila i Česká republika.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) publikovala v roce 1996 manuál pro vlády, které se rozhodly zavést registry úniků a přenosů znečištění. V ten samý rok OECD přijala doporučení k implementaci registrů úniků a přenosů znečišťujících látek. OECD vypracovala od roku 1996 k problematice implementace registrů znečišťování značné množství dokumentů, což charakterizuje důležitost přikládanou této tématice v agendě OECD. Zároveň je v rámci OECD ustavena speciální pracovní skupina pro otázky registrů znečišťujících látek (OECD PRTR Task Force). OECD vydala v roce 2008 k registrům znečišťování brožuru.

V roce 1996 schválila Evropská unie směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění (96/61/ES), která mimo jiné požaduje ohlašování emisí a zdrojů znečišťování. Rozhodnutím Evropské komise (2000/479/ES) byl v roce 2000 založen Evropský registr emisí znečišťujících látek (EPER). EPER je od roku 2007 nahrazen širším Evropským registrem úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR) podle evropského nařízení č. 166/2006 – viz Evropský PRTR.

V roce 2003 byl přijat Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek – viz Protokol o PRTR .

Odkazy