Souhrnná zpráva za rok 2008 – hlavní zjištění
Stručný průvodce ohlašováním údajů za rok 2009 do IRZ
Popis vzniku ohlašovací povinnosti do IRZ za rok 2009
Plnění ohlašovací povinnosti – příklady
Stručný průvodce pro vyplnění formuláře IRZ za rok 2009
Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí
Nařízení vlády č. 145/2008 Sb.
Příručka pro implementaci Evropského PRTR
Pokud máte otázku k integrovanému registru znečišťování obraťte se na Helpdesk IRZ
Pokud máte otázku k ISPOP obraťte se na Helpdesk ISPOP
Číslo CAS – 71–43–2
Použití benzenu se v posledních letech výrazně omezuje, přesto se jej stále používá jako suroviny v chemickém průmyslu (výroba barviv, detergentů, syntetických vláken, pryskyřic, plastů, výbušnin, léčiv, insekticidů apod.) a v gumárenském průmyslu. Benzen se rovněž uvolňuje při výrobě koksu. S ohledem na teplotu bodu varu 61,7°C se jedná o velice těkavou organickou látku.
Ke stanovení benzenu v plynných směsích lze použít řady manuálních metod založených na různých principech v závislosti na cílech analýzy a obsahu analytu v odpadním plynu.
Postup odběru vzorků a analýzy benzenu ve volném ovzduší založený na sorpci benzenu v sorpční trubici, tepelné desorpci a stanovení kapilární plynovou chromatografií (referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami) je uveden v evropské normě ČSN EN 14662.
Tato evropská norma uvádí několik variant postupu. Jedním z nejpoužívanějších využívá tepelné desorpce analytu z poměrně rozsáhlého souboru doporučených sorbentů (ČSN EN 14662–1). Uvedené metody lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 ve vzorku vzduchu odebraném zpravidla v období 24 hodin. Variantou tohoto postupu je extrakce sorbátu sirouhlíkem s následnou analýzou GC-FID (ČSN EN 14662–2).
Další část této normy uvádí postup difúzního odběru vzorků sorpcí na pevných sorbentech, uvolněním analytu tepelnou desorpcí (ČSN EN 14662–4) nebo extrakcí sirouhlíkem (ČSN EN 14662–5) s následnou analýzou GC-FID.
Ke stanovení benzenu v odpadních plynech slouží metoda zavedená US EPA: Method 18 – Measurement of gaseous organic compound emissions by gas chromatography (Code of Federal Regulations US EPA 1999). Metoda je určena pro stanovení benzenu v odpadních plynech po odběru intaktního vzorku do tedlarového vaku s následnou analýzou plynovou chromatografií s plamenovým ionizačním detektorem (GC-FID).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se používá metody založené na záchytu analytu na pevném sorbentu (Tenax) s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC-MS) Method TO-1 Method for the determination of volatile organic compounds in ambient air using TENAX® adsorption and gas chromatography/mass spectrometry (GC/MS) (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se dále používá metody založené na záchytu analytu na uhlíkovém molekulární sítu (CMS) s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC-MS) Method TO-2 Method for the determination of volatile organic compounds in ambient air by carbon molecular sieve adsorption and gas chromatography/mass spectrometry (GC/MS) (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se také používá metody založené na kryogenní prekoncentraci analytu a stanovením plynovou chromatografií s detekcí FID nebo ECD (GC-FID/ECD) Method TO-3 Method for the determination of volatile organic compounds in ambient air using cryogenic preconcentration techniques and gas chromatography with flame ionization and electron capture detection (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se používá metody založené na záchytu analytu v kanistrech z korozivzdorné oceli s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s různými typy detektorů (GC-MD) Method TO-14A Determination of volatile organic compounds (VOCs) in ambient air using specially prepared canisters with subsequent analysis by gas chromatography (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se používá metody založené na záchytu analytu v kanistrech z korozivzdorné oceli s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC-MS) Method TO-15 Determination of volatile organic compounds (VOCs) in air collected in specially-prepared canisters and analyzed by gas chromatography/mass spectrometry (GC/MS) (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro stanovení benzenu ve venkovním ovzduší se používá metody založené na záchytu analytu na vhodném sorbentu s následnou termickou desorpcí a stanovením plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC-MS) Method TO-17 Determination of volatile organic compounds in ambient air using active sampling onto sorbent tubes (Compendium of methods for Organic Compounds US EPA 1999).
Pro manuální stanovení benzenu v pracovním ovzduší slouží metoda založená na zachycení analytu adsorpcí na pevných uhlíkatých sorbentech. Vzorek se po extrakci sirouhlíkem analyzuje plynovou chromatografií na stacionární fázi dimethylpolysiloxanu pomocí plamenového ionizačního detektoru (FID) (NIOSH method 1500 1994), (NIOSH 1501 1994).
Další metodou pro stanovení benzenu v pracovním ovzduší využívající plynové chromatografie a plamenového ionizačního detektoru (FID) je metoda určená pro orientační stanovení těkavých organických látek (NIOSH 2549 1994).
Kromě uvedené metody lze použít i dalších chromatografických metod (Lee a kol. 1979), (Ciccioli a kol. 1992), (Zenkevich a Khonukhova 1992), (Ciccioli a kol. 1993), (Hoekman 1993), (Ciccioli a kol. 1994), (Barrefors a kol. 1996), (Helmig a kol. 1996), (Zenkevich 1998), (Martos a kol. 1997), (Zenkevich 19987), (Hassoun a kol. 1999), (Lee a kol. 2002), (Restek 1999), (Cooke a kol. 2001), (Xu a kol. 2003), (Wang a kol. 2004).
Instrumentální metody stanovení benzenu využívají s ohledem na poměrně velké hodnoty absorpčních koeficientů v převážné míře infračervené absorpční spektrometrie. Kromě uvedených metod lze použít rovněž metody FTIR spektrometrie, např. Method 320 Measurement of vapor phase organic and inorganic emissions by extractive Fourier transform infrared (FTIR) spectroscopy (Code of Federal Regulations US EPA 1999). Jedná se o spolehlivou metodu stanovení, kterou lze kromě benzenu on-line sledovat současně celou řadu dalších analytů.
Této metodě odpovídá postup určený pro analýzu pracovního ovzduší (NIOSH method 3800 1994).
Postup automatizovaného odběru vzorků a analýzy benzenu ve volném ovzduší založený na sorpci benzenu v sorpční trubici, tepelné desorpci a stanovení kapilární plynovou chromatografií s FID detektorem (referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami) je uveden v evropské normě ČSN EN 14662 (ČSN EN 14662–3).
Pro stanovení benzenu v odpadních plynech ze stacionárních zdrojů neexistují evropské a mezinárodní normované metody stanovení. Existuje pouze US EPA: Method 18 – Measurement of gaseous organic compound emissions by gas chromatography (Code of Federal Regulations US EPA 1999) uvedená v části ,,Manuální metody stanovení“.
Benzen je základní monocyklický aromatický uhlovodík. Jeho koncentrace jsou limitovány jak v pitné vodě, tak i ve vodách povrchových. Pro stanovení benzenu nebyla vypracována metoda specifická jen pro benzen, ale jde o metody, kterými lze současně stanovit i ostatní monocyklické aromatické uhlovodíky, deriváty benzenu a halogenderiváty. K dispozici jsou následující postupy:
Tato norma specifikuje postup pro stanovení těkavých organických látek (VOC), včetně benzenu, ve vodě izolací postupem P&T (purge and trap – promývání plynem a zachycení) s následující plynovou chromatografií, s využitím teplotního programování. Detekce se provádí hmotnostní spektrometrií s ionizací nárazem elektronu (EI), ale lze použít i jiné detektory. Pracovní rozsah je asi do 100 µg/l. Mez detekce pro benzen je 2 ng/l. Lze stanovit přes 60 monocyklických uhlovodíků a alifatických a aromatických halogenderivátů. Z polycyklických uhlovodíků je uveden jedině naftalen. Metoda je použitelná pro stanovení benzenu ve všech druzích vod, včetně zředěných odpadních vod. Výsledky se vyjadřují v µg/l nebo v ng/l. Koncentrace větší než nejnižší bod kalibrace se uvádějí na dvě platné číslice.
Metoda je použitelná pro stanovení benzenu, toluenu, xylenů a ethylbenzenu (v normě se používá pro tyto látky zkratka BTX – benzene-toluene-xylene) ve všech vodách, včetně vod odpadních, v koncentracích vyšších než 2 µg/l. Ve vzorcích, které jsou více organicky znečištěny může být tato koncentrace vyšší v závislosti na matrici vzorku. Metoda je použitelná i pro jiné deriváty benzenu a nepolární sloučeniny s obdobnými fyzikálními vlastnostmi. Stanovení je založeno na izolaci benzenu statickou head-space metodou založenou na rovnováze mezi kapalnou a plynnou fází v uzavřeném systému s následující plynovou chromatografií. Nefiltrovaný vzorek vody se zahřívá v nenaplněné uzavřené nádobce. Po ustavení rovnováhy se odebere injekční stříkačkou určitý objem plynné fáze, který se analyzuje na plynovém chromatografu s kapilární kolonou a s plamenovým ionizačním detektorem. Identifikace se provádí podle retenčních časů a kvantifikace podle výšky píku. Výsledky se udávají na nejbližší µg/l nejvýše na dvě platné číslice.
Metoda popisuje stanovení benzenu, toluenu, xylenů a ethylbenzenu (v normě se pro tyto látky používá zkratka BTX) ve vodách, včetně odpadních vod, v koncentracích nad 5 µg/l. Tímto postupem lze stanovit také další deriváty s obdobnými body varu. Stanovení je založeno na extrakci vzorku vody nepolárním rozpouštědlem (např. pentanem) s následující analýzou plynovým chromatografem s plamenovým ionizačním detektorem. Dělení benzenu a jeho derivátů probíhá na kapilární koloně. Výsledky se vyjadřují na nejbližší mg/l nejvýše na dvě platné číslice.
V amerických standardních metodách je stanovení benzenu a jeho derivátů zahrnuto v postupech týkajících se stanovení těkavých organických látek (VOC), kam patří deriváty benzenu a jejich halogenderiváty a také alifatické halogenderiváty. Benzen s ostatními těkavými organickými látkami se izoluje ze vzorku vody způsobem P&T založeným na probublávání vzorku inertním plynem (např. heliem) ve zvláštním zařízení s následující jejich adsorpcí na sorbentu. Z tohoto sorbentu jsou pak benzen a ostatní těkavé látky tepelně desorbovány a vedeny do plynového chromatografu s hmotnostně spektrofotometrickou detekcí. Místo hmotnostní spektrofotometrické detekce lze použít i fotoionizační detektor nebo detektor elektrolytické konduktivity. Mez detekce pro benzen je 0,036 µg/l. Metoda je vhodná pro všechny druhy vod.
Metody EPA jsou dostupné na CD: EPA Methods and Guidance For Analysis of Water CD-ROM Version 2.0 United States Environmental Protection Agency Washington, D.C. 20460
Obecný princip stanovení BTEX v půdách spočívá v extrakci BTEX metodou headspace, purge and trap, vakuovou destilací nebo jinou vhodnou metodou z půdních vzorků a následnou analýzou plynovou chromatografií ve spojení s hmotnostním detektorem, nebo s plamenoionizačním detektorem.
ISO 15009:2002 popisuje metodu pro kvantitativní stanovení těkavých uhlovodíků, naftalenu a těkavých halogenovaných uhlovodíků v půdách metodou plynové chromatografie. Je použitelná pro všechny typy půd. Při dodržení specifikovaných podmínek lze dosáhnout těchto detekčních limitů (stanoveno na sušinu):
Nižších detekčních limitů lze dosáhnout výběrem vhodné analytické techniky a kvalitou methanolu použitého pro extrakci analytů ze vzorků.
ISO 22155:2005 popisuje statickou headspace metodu pro kvantitativní stanovení těkavých aromatických a halogenovaných uhlovodíků a vybraných alifatických etherů v půdách metodou plynové chromatografie. Je použitelná pro všechny typy půd. Detekční limit stanovení je dán typem použitého detekčního limitu a kvalitou methanolu použitého pro extrakci půdního vzorku. Při dodržení specifikovaných podmínek lze dosáhnout těchto limitů (vyjádřeno na sušinu vzorku):
Nižších detekčních limitů lze dosáhnout použitím hmotnostního detektoru pracujícího v SIM modu.
Tato metoda není metodou pro stanovení jednotlivých analytů, ale je návodem pro analytickou chromatografii, popisuje požadavky na kalibraci a kontrolu kvality chromatografických metod. Určuje možnosti využití vnitřní kalibrace pomocí izotopicky značených standardů nebo bromovaných či fluorovaných analogů stanovovaných látek atd.
Metoda je určena pro stanovení těkavých aromatických a chlorovaných látek v pevných vzorcích, především v odpadních materiálech, ale je možné ji použít pro analýzu těkavých organických látek v půdách. Extrakce benzenu z půdy se provádí metodou purge and trap (U.S. EPA Method 5035), headspace (U.S. EPA Method 5021) nebo vakuovou destilací (U.S. EPA Method 5032). Stanovení je provedeno plynovou chromatografií s fotoionizačním detektorem (PID) a Hallovým konduktometrickým detektorem (HECD) sériově zapojenými nebo v případě analýzy pouze halogenovaných těkavých látek je možné použít pouze HECD. Kolona pro chromatografické stanovení by měla mít délku 60 m a stacionární fáze by měla být vhodná pro analýzu těkavých látek (VOCOL, SPB-624 nebo ekvivalentní).
Metoda je použitelná pro mnoho pevných matric bez ohledu na obsah vlhkosti (půdy, sedimenty, sorbenty pro analýzu ovzduší, kalů, odpadních rozpouštědel, olejových odpadů atd.). Pro přípravu vzorku je možné použít běžné extrakční postupy pro těkavé látky. Pro kvantitativní stanovení tetrachloretanu v půdách lze použít metody purge and trap (U.S. EPA Method 5035), dále automatickou statickou headspace metodu (U.S. EPA Method 5021 pro pevné vzorky) nebo uzavřenou vakuovou destilaci (U.S. EPA Method 5032). Analyty jsou stanovovány metodou plynové chromatografie s hmotnostní detekcí, případně s kryofokusací. Metoda je použitelná pro většinu těkavých organických látek s bodem varu pod 200 °C. Hmotnostní spektrometr musí být schopen scanování v rozsahu 35 – 270 amu každou sekundu nebo rychleji s elektronovou ionizací (70 eV). Detekční limit metody je v případě použití standardní kvadrupolové MS analýzy a purge and trap metody 5 µg/kg. V případě použití hmotnostního spektrometru s iontovou pastí může být dosaženo limitů nižších. Kvalitativní vyhodnocení se provádí na základě shody hmotnostního spektra analytu s hmotnostním spektrem standardu. Kvantifikace se provádí na základě srovnání velikosti odezvy hlavního iontu a interního standardu. Doporučené vnitřní standardy jsou fluorbenzen, chlorbenzen-d5, 1,4-dichlorobenzen-d4, doporučené surrogate standardy jsou toluen-d8, 4-bromfluorbenzen, 1,2-dichlorethan-d4.
Metoda se používá pro stanovení těkavých organických látek, a některých polotěkavých organických látek s nízkým bodem varu. Používá se především pro odpadní materiály, ale je použitelná i pro extrakci těchto látek z půdních vzorků. Metoda je založena na vakuové destilaci analytů ze vzorku, následném kryogenním záchytu a stanovení plynovou chromatografií s hmotnostní detekcí (GC – MS). Analyty jsou ze vzorku odpařeny za vakua, odpařené látky procházejí kondenzační kolonou, kde zkondenzuje většina odpařené vody. Nezkondenzované páry jsou zachyceny v kovovém trapu neobsahujícím žádný sorbent, chlazeném na nízkou teplotu kapalným dusíkem. Po ukončení destilace jsou látky termicky desorbovány do plynového chromatografu. Použitý hmotnostní detektor musí mít rozmezí scanu od 35 do 270 amu každou sekundu nebo rychleji s použitím elektronové ionizace (70 eV). Možné je použití MS detektoru s iontovou pastí.
Metoda používá přímý nástřik vzorku do hmotnostního spektrometru s iontovou pastí (DSITMS). Je vhodná pro rychlé kvantitativní stanovení, kontinuální monitoring a kvalitativní a kvantitativní screening VOC ve vodách, v půdách, v půdním vzduchu a v ovzduší. Metoda umožňuje zavést vzorek přímo do hmotnostního spektrometru s iontovou pastí přes jednoduché rozhraní (např. kapilární restriktor), analýza probíhá bez chromatografické separace. Odezva přístroje je okamžitá, přístroj je přenosný, operace a údržba jsou jednoduché. Metodu lze použít v laboratořích nebo pro monitoring on-site. Je vhodná pro semikvantitativní screening, opakovanou kvantitativní analýzu vzorků, u kterých je znám výběr analytů, pro zjištění přítomnosti VOC nad detekčním limitem, např. pro počáteční průzkum místa, u kterého je znám nebo se očekává vysoký obsah VOC. Metoda není vhodná pro identifikaci a kvantifikaci velkého počtu organických látek ve velmi komplexních směsích ani pro kvantifikaci isomerních látek. Kvantifikační limit pro látky je 20 µg/kg. VOC jsou vybublány inertním plynem nebo desorbovány z pevného vzorku přímo do iontového zdroje hmotnostního spektrometru v proudu helia, kde jsou analyzované látky ionizovány buď elektronovou ionizací, nebo chemickou ionizací. Plná hmotnostní spektra jsou snímána kontinuálně a jsou použita pro identifikaci jednotlivých VOC. Charakteristické ionty, odpovídající hledaným analytům, jsou monitorovány ve vybraných časových úsecích, aby se získala celková odezva (integrovaná nebo průměrná) a odezva je srovnávána s kalibračním faktorem, který byl získán srovnatelným způsobem. Selektivní ionizace, vícenásobná hmotnostní spektrometrie (MS/MS) a spektrální odečítání mohou být použity, je-li požadována vyšší selektivita. Vzorky půd jsou probublávány proudem inertního helia (vzduchu, případně jiného plynu), podobně jako v případě purge and trap metody ve spojení s plynovou chromatografií a hmotnostním detektorem (GC – MS).
Mezinárodní norma specifikuje 3 metody předúpravy vzorků půd v laboratoři před vlastním stanovením organických polutantů. Jsou zde uvedeny postupy s ohledem na chemický charakter stanovovaných látek: těkavé organické látky, polotěkavé organické látky – matrice obsahuje částice větší než 2 mm pa, má heterogenní distribuci kontaminantu v matrici, stanovení stabilních organických látek, velikost půdních částic je < 2 mm a polutanty jsou homogenně rozšířeny v matrici. Organické látky, které jsou stabilní mohou být připraveny pro analýzu podle ISO 11464.
Je obecnou metodou pro extrakci organických látek z půd, sedimentů, kalů a jemnozrnných odpadů pomocí rozpouštědel. Metoda se používá pro určení celkového extrahovatelného obsahu (TSEC) – Soxhletova extrakce se uplatňuje hlavně při analýzách směsí (půdy/odpady), které vytváří emulze při přímém použití rozpouštědel. Pro organochlorové insekticidy se používá směs aceton/hexan (1:1).
Metoda je obecným návodem pro výběr metod pro stanovení těkavých organických látek (purge and trap metoda, extrakce, azeotropická nebo vakuová destilace, zřeďování, headspace) z různých matric, např. půdy, vody, vzduchu, odpadních materiálů, organických rozpouštědel atd.
Metoda se používá pro extrakci těkavých organických látek před analýzou metodou plynové chromatografie (GC) nebo plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní detekcí (GC – MS) z půd, sedimentů, pevných odpadních materiálů, vodných nebo s vodou mísitelných kapalných vzorků. Metoda je vhodná pro organické sloučeniny, které jsou dostatečně těkavé, aby mohly být z půdních vzorků získány prostřednictvím rovnovážného headspace postupu. Detekční limity závisí na jednotlivých těkavých látkách, na použité matrici a analytickém přístroji. Pohybuje se v rozmezí 0,1 – 3,4 µg/kg. Aplikační koncentrační rozmezí této metody je přibližně 10 – 200 µg/kg. Látky, které jsou extrahovány z matrice s nedostatečnou účinností, nebudou detekovány, jestliže budou přítomné v nízkých koncentracích.
Metoda je použitelná pro stanovení těkavých organických látek v kapalných, pevných nebo olejových odpadních matricích a živočišných tkáních. Metoda je použitelná pro všechny matrice, včetně půd, a pro většinu těkavých organických látek, které mají bod varu pod 180 °C a jsou nerozpustné nebo mírně rozpustné ve vodě.
Tato metoda popisuje přípravu analytů pro analýzu těkavých organických látek využitím uzavřeného systému purge and trap z pevných materiálů (půd, sedimentů, pevných odpadů). Metoda může být použitá pro vzorky s nízkým i vysokým obsahem VOC. Metoda minimalizuje ztráty VOC vytěkáváním a biodegradací. Koncentrační rozsah pro půdy s nízkým obsahem těkavých organických látek záleží na použité konečné metodě analýzy, na matrici a jednotlivých složkách. Pohybuje se v rozmezí od 0,5 – 200 µg/kg. Může být použita i pro vzorky s obsahem těkavých organických látek nad 200 µg/kg. Je použitelná pro těkavé organické látky, které mají bod varu pod 200 °C a jsou nerozpustné nebo jsou slabě rozpustné ve vodě. Těkavé, ve vodě rozpustné látky mohou být rovněž extrahovány touto metodou, ale detekční limit je přibližně desetkrát vyšší kvůli slabé účinnosti vybublání.
Metoda popisuje screeningovou metodu pro odhad celkového obsahu těkavých organických látek v půdě a pevných vzorcích. Je navržena pro použití v terénu, a aby byla efektivní, musí být přítomnost VOC, které jsou předmětem zájmu, zjištěna předem a musí být detekovatelné fotoionizačním detektorem. Výsledky tohoto postupu mohou být použity pro následné zpracování odběrů vzorků, např. zjištění, jestli se jedná o vzorky s nízkou nebo vysokou kontaminací těkavými organickými látkami a umožňuje tak výběr následné extrakční metody. Avšak tato metoda nemůže být použita k rozhodovacímu procesu, jedná-li se o půdu kontaminovanou nebo nekontaminovanou těkavými organickými látkami nebo, že není potřeba v této lokalitě provádět odběr půdy pro kvantitativní stanovení těkavých organických látek. Na jejím základě lze rozhodnout o množství odebraného vzorku s cílem dosažení maximální citlivosti, a zároveň chrání analytické přístroje před přetížením.
Metoda je screeningovou metodou pro použití purge and trap metody ve spojení s plynovou chromatografií (GC) nebo s plynovou chromatografií ve spojení s hmotnostní detekcí (GC – MS). Výsledky jsou výlučně kvalitativního charakteru a nelze je použít jako alternativu k přesnější kvantifikaci. Alikvót vzorku je použit k extrakci hexadekanem a extrakt je analyzován metodou plynové chromatografie s plamenově ionizačním detektorem. Výsledek screeningu ukazuje, je-li nutno použít extrakci methanolem před purge and trap metodou ve spojení s GC nebo GC – MS. Citlivost halogenovaných látek je však 10 – 20 x nižší na GC – FID než aromatických nehalogenovaných látek.