Souhrnná zpráva za rok 2008 – hlavní zjištění
Stručný průvodce ohlašováním údajů za rok 2009 do IRZ
Popis vzniku ohlašovací povinnosti do IRZ za rok 2009
Plnění ohlašovací povinnosti – příklady
Stručný průvodce pro vyplnění formuláře IRZ za rok 2009
Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí
Nařízení vlády č. 145/2008 Sb.
Příručka pro implementaci Evropského PRTR
Pokud máte otázku k integrovanému registru znečišťování obraťte se na Helpdesk IRZ
Pokud máte otázku k ISPOP obraťte se na Helpdesk ISPOP
| Fluoridy (jako celkové F) | |
|---|---|
| další názvy | fluoridový iont, fluorid sodný, fluorid draselný, fluorid vápenatý |
| číslo CAS * | 16984–48–8 (fluoridový aniont)
7681–49–4 (fluorid sodný) 7789–23–3 (fluorid draselný) |
| chemický vzorec * | F- (fluoridový aniont)
NaF (fluorid sodný) KF (fluorid draselný) |
| Ohlašovací práh pro emise a přenosy | |
| do ovzduší (kg/rok) | - |
| do vody (kg/rok) | 2000 |
| do půdy (kg/rok) | 2000 |
| ohlašovací práh mimo provozovnu (kg/rok) | 10000 |
| rizikové složky životního prostředí | voda, půda |
| věty R* | |
| R23 (fluorid draselný) | Toxický při vdechování. |
| R24 (fluorid draselný) | Toxický při styku s kůží. |
| R25 (fluorid sodný) (fluorid draselný) | Toxický při požití. |
| R32 (fluorid sodný) | Uvolňuje vysoce toxický plyn při styku s kyselinami. |
| R36/38 (fluorid sodný) | Dráždí oči a kůži. |
| věty S* | |
| S1/2(fluorid sodný) (fluorid draselný) | Uchovávejte uzamčené a mimo dosah dětí. |
| S22 (fluorid sodný) | Nevdechujte prach. |
| S26 (fluorid draselný) | Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc. |
| S36 (fluorid sodný) | Používejte vhodný ochranný oděv. |
| S45 (fluorid sodný) (fluorid draselný) | V případě úrazu, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte toto označení). |
*Jedná se o velmi širokou skupinu látek. Pro uvedení čísel CAS a chemických vzorců byli zvoleni kromě fluoridů obecně i dva konkrétní zástupci. R a S věty jsou uvedeny pro běžné zástupce skupiny fluorid sodný a fluorid draselný, protože jako kationty neobsahují toxické kovy, které by svým působením zastínily efekt samotného fluoridového iontu.
Fluor je chemicky velmi reaktivní prvek, který s kovy tvoří soli –
fluoridy. Fluoridy mohou být toxické látky nebezpečné pro zdraví mnohých
organismů. Čisté fluoridy jsou bílé až našedlé krystalické či
prachové látky. Fluorid sodný a draselný jsou rozpustné ve vodě.
Základní vlastnosti těchto dvou fluoridů shrnuje Tab. Fluorid vápenatý je
naopak příkladem ve vodě málo rozpustného fluoridu. Jeho rozpustnost ve
vodě činí pouze 1,6 mg.l-1.
Dalších fluoridů existuje celá řada včetně fluoridů toxických
kovů, například kademnatého nebo olovnatého apod. O těchto a
dalších kovech je pojednáno v samostatné kapitole. Pokud je přítomen
toxický kov, určuje i vlastnosti a rizika pro životní prostředí a
zdraví člověka celého fluoridu. V této kapitole se proto zaměříme
především na fluoridy kovů netoxických, resp. na vlastnosti fluoridů jako
anionů obecně.
Vlastnosti některých fluoridů
| Název | fluorid sodný | fluorid draselný |
|---|---|---|
| tepota tání [ºC] | 993 | 860 |
| teplota varu [ºC] | 1700 | 1505 |
| hustota [kg.m-3] | 2558 | 1890 |
| rozpustnost ve vodě [g.l-1] | 923 | 923 |
Fluoridy mají v dnešní době široké použití. Například fluorid sodný se díky svým desinfekčním vlastnostem užívá ke fluorování pitné vody. Dále je využíván jako konzervant pro některé druhy lepidel. Je ho hojně využíváno při produkci skla a smaltů. Relativně významná množství fluoridů jsou používána při tavení oceli a hliníku. Díky toxicitě pro některé organismy je fluorid sodný užíván jako insekticid a prostředek pro ochranu dřeva. Vzhledem k tomu, že pro lidské zuby je fluor velmi důležitým prvkem, jsou fluoridy přidávány do ústních vod a zubních past, aby tyto produkty působily proti zubnímu kazu, a napomáhaly tak udržovat zdravý chrup. Mezi další aplikace fluoridů můžeme zařadit jejich užití ve výrobě keramiky, maziv, barev, umělých hmot a pesticidů. Fluoridy jsou také obsaženy v některých lécích proti rakovině a kožním nemocem.
Fluoridy jsou uvolňovány do životního prostředí přirozenými i antropogenními cestami. Mezi přirozené zdroje můžeme zařadit:
Tyto přirozené zdroje fluoridů ale fungují v jisté rovnováze a bez zásahů člověka nepředstavují pro životní prostředí žádná významnější rizika. Člověk v rámci antropogenních činností uvolňuje do životního prostředí další významná množství fluoridů. Jako příklad nejvýznamnějších antropogenních zdrojů emisí můžeme uvést následující:
Existují určitá velmi nízká přirozená množství fluoridů, která se v životním prostředí nacházejí a patří do obecně fungující rovnováhy a celkově ekosystémům a životnímu prostředí neškodí. Člověk ale svou antropogenní činností do životního prostředí uvolňuje další nadbytečná množství těchto látek, a tím jejich koncentrace zvyšuje. V místech s vyššími koncentracemi fluoridů může docházet ke škodlivým vlivům v důsledku bioakumulace fluoridů v živých organismech a následnému možnému škodlivému působení. Fluoridy se shromažďují v kostních tkáních suchozemských obratlovců. Ve vyšších koncentracích mohou poškozovat vegetaci. Fluor se silně váže s vápníkem a hořčíkem a zamezuje těmto základním živinám vykonávat jejich biochemické funkce. To je základem toxicity anorganických fluoridů. Akumulují se také ve vodních organismech, do nichž se dostávají přímo z vody, nebo v menší míře prostřednictvím potravy. Na půdy se fluoridy adsorbují minimálně, proto je možný jejich transport podzemními vodami. Mohou tak komplexně negativně ovlivnit celé fungování ekosystémů. Fluoridy je nutné považovat za perzistentní látky, tedy látky odolávající přirozeným rozkladným procesům.
Již bylo zmíněno, stopová množství těchto látek jsou pro zdravý
život mnoha organismů včetně člověka potřebná. Vyšší množství
samozřejmě způsobují negativní vlivy. Expozice způsobuje
podráždění kůže a očí, nosu, dýchacích cest a plic.
Vyšší koncentrace způsobují ztrátu chuti k jídlu,
nevolnost, zvracení a bolest v krajině břišní.
Existuje také riziko poškození ledvin. Opakované expozice
fluoridům způsobují jejich nadměrné ukládání v kostech a zubech.
Dochází potom k tzv. „fluoróze“, která se projevuje
bolestí a mramorovým zabarvením zubů. Fluoridy mohou ve vyšších
koncentracích ohrožovat zdravý vývoj plodu v těle matky. Dalšími
projevy expozice může být svalová slabost a třes.
V České republice platí pro koncentrace fluoridů (anorganických)
v ovzduší pracovišť následující limit: PEL – 2,5 mg.m-3.
Dojde-li z důvodu antropogenní činnosti ke zvýšení koncentrací fluoridů nad přirozenou mez, mohou fluoridy toxicky působit na zdraví živočichů, rostlin i člověka. Obecně se však nejedná o zvlášť rizikové látky.
Hrubou představu o únicích fluoridů, například
v průmyslových procesech, je možné učinit z jejich spotřeby či
bilance procesu (vstup x výstup).
Analytickému stanovení obsahu fluoridů obvykle předchází kombinace
postupů, jejichž výsledkem je získání vodného roztoku fluoridů
vhodných vlastností. Takto získaný vzorek je pak podroben řadě úprav,
které umožní zvýšení citlivosti následné analýzy a koncentrace
fluoridů jsou pak stanoveny odměrným stanovením pomocí dusičnanu
thoričitého ve vodném prostředí, spektrofotometrickým stanovením
či potenciometrickým stanovením s iontově selektivní elektrodou.
Stanovení fluoridů a služby s tím spojené nabízejí běžně
dostupné komerční laboratoře.
Bude-li z průmyslového podniku odtékat voda obsahující fluoridy
v koncentraci například
25 mg.l-1, pak ohlašovací práh 2000 kg
představuje 80 000 m3
takto kontaminované vody. Uvedená koncentrace se podle literárních zdrojů
může běžně vyskytovat v odpadních vodách ze skláren.
V roce 1971 se odhadovalo, že průměrný příjem fluoridů pro dospělého člověka je kolem 1.0 mg/den až 1,5 mg/den. Toto množství bylo považováno za optimální. V současné době je příjem fluoridů často vyšší. Světová zdravotnická organizace na základě mnohých studií odhaduje, že dlouhodobý příjem mezi 2.0 mg/den a 8.0 mg/den fluoridů již může způsobit předklinické stádium již zmíněné fluorózy (kostní a zubní nemoc). Tato předklinická stádia údajně bývají mnohdy mylně identifikována jako artritida.