IRZ - Integrovaný registr znečišťování

::: Ohlašované látky - Dieldrin
Vyhledat na stránkách:  Jak vyhledávat... 

Látka: Dieldrin

zpět na seznam látek

Dieldrin
další názvy 1R,4S,4aS,5R,­6R,7S,8S,8aR)-1,2,3,4,10,10-hexachloro-1,4,4a,5,6,7,8,8a-octahydro-6,7, -epoxy-1,4:5,8-dimehanonaphtha­lene, Alvit, Octalox, Panoram, Quintox, Compound-497, ENT-16 225, OMS-18, HEOD
číslo CAS 60–57–1
chemický vzorec C12H8Cl6O
ohlašovací práh pro emise a přenosy
do ovzduší (kg/rok) 1
do vody (kg/rok) 1
do půdy (kg/rok) 1
ohlašovací práh mimo provozovnu (kg/rok) 1
rizikové složky životního prostředí půda, ovzduší, voda
věty R
R25 Toxický při požití.
R27 Vysoce toxický při styku s kůží.
R40 Podezření na karcinogenní účinky
R48/25 Toxický: nebezpečí vážného poškození zdraví při dlouhodobé expozici.
R50/53 Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
Věty S
S1/2 Uchovávejte uzamčené a mimo dosah dětí.
S22 Nevdechujte prach.
S45 V případě nehody, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte toto označení).
S60 Tento materiál a jeho obal musí být zneškodněny jako nebezpečný odpad.
S61 Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy.
S36/37 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné rukavice.

Základní charakteristika

Čistý dieldrin je bílá krystalická látka s teplotou tání 176-177ºC. Technický produkt je žlutohnědý a má teplotu tání kolem 150ºC. Skládá se ze směsi dieldrinu a dalších insekticidně aktivních látek v poměru 85:15. Technický dieldrin obsahuje minimálně 95% této směsi. Příměsi tvoří hlavně polychloroepo­xyoktahydrodi­methanonaftale­ny a endrin. Ve vodě je dieldrin prakticky nerozpustný (0,17 mg.l-1). V aromatických a halogenovaných rozpouštědlech je rozpustný dobře, mírně rozpustný je v acetonu, v alifatických uhlovodících a alkoholech je rozpustný jen slabě. Patří mezi perzistentní organické látky. V minulosti se používal jako insekticid. Je produktem rozkladu dalšího insekticidu aldrinu. Strukturu molekuly dieldrinu znázorňuje obr. 1.

Obr. 1. Molekula dieldrinu

Obr. 1. Molekula dieldrinu

Použití

V současné době je v České republice použití dieldrinu zakázáno. V minulosti se však hojně využíval jako insekticid pro zemědělské plodiny, například obilniny, luštěniny, pórek, cibuli, ovoce, bavlnu a pro sadební a okrasné plodiny. Používal se také k hubení hmyzu ve skladištích zemědělských plodin a jako přípravek k ochraně dřeva proti termitům a textilií proti molům. V některých tropických zemích se stále ještě používá.

Zdroje emisí

Vzhledem k zákazu použití nejsou v České republice prakticky žádné primární zdroje emisí dieldrinu. Zdrojem mohou být materiály a suroviny pocházející ze zemí, kde zatím výroba a použití dieldrinu nebyly zakázány. Může se takto vyskytovat například v textilní surovině, pokud byla tato surovina pěstována v zemi, kde se dieldrin používá.
Do odpadních vod se může dostat vypíráním při úpravě textilií. Při zušlechťování textilií na bázi celulózy, které probíhá v alkalickém prostředí, se rozloží a nepředstavuje riziko. Naopak při zušlechťování vlny se nerozkládá a může být vypírán do odpadních vod. Dieldrin je perzistentní látka, proto se stále vyskytuje v prostředí (hlavně v půdě), kde byl používán v minulosti. Specifickou otázkou mohou být staré ekologické zátěže, ze kterých se dieldrin může uvolňovat do okolního prostředí. Podezřelé mohou být například objekty v minulosti využívané jako sklady agrochemikálií, případně objekty výroby pesticidů a podobně. Zdrojem dieldrinu v prostředí je také rozklad aldrinu. Za možný zdroj emisí můžeme označit zejména:

  • dovezené produkty ze zemí, kde se dosud používá (zemědělské produkty, dřevo);
  • špatně zabezpečené skládky nebezpečných odpadů;
  • redepozice ze starých ekologických zátěží (bývalé sklady agrochemikálií a pod.).

Dopady na životní prostředí

Dieldrin se poměrně silně váže na půdní částice, proto je jeho výskyt v podzemní vodě vzácný. Zdrojem dieldrinu v povrchové vodě je splach z polí, kde byl dieldrin používán. Do atmosféry se dostává v malém množství odpařováním a mokrou atmosférickou depozicí se potom vrací zpět do vody a půdy. Dieldrin je velmi perzistentní a má schopnost bioakumulace a šíření potravním řetězcem. Může se sice rozkládat fotochemicky nebo mikrobiálně za anaerobních podmínek, ale takto je rozloženo pouze velmi malé množství dieldrinu. Může se šířit na velké vzdálenosti od zdroje znečištění. Dieldrin je toxický pro organismy. Citlivé jsou hlavně vodní organismy, hmyz a savci.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Dieldrin se může vstřebávat inhalačně, orálně nebo kontaktem s kůží nebo okem. V těle se může ukládat v tucích a vyskytuje se i v krvi a v orgánech. Jako u ostatních organochlorových pesticidů je metabolizmus dieldrinu velmi pomalý. K metabolické přeměně dochází v játrech. Dieldrin a jeho metabolity odcházejí z těla močí a stolicí. Smrtelná dávka pro člověka je odhadnuta na 1,5–5 g. Dieldrin ovlivňuje centrální nervovou soustavu, způsobuje bolesti hlavy, závratě, podrážděnost, zvracení, svalový třes a křeče. Může také poškozovat játra a imunitní systém. Vzhledem k tomu, že se ukládá v tucích, jsou nebezpečné i expozice malým dávkám. Chronická expozice může vyvolávat podráždění kůže, úbytek hmotnosti, svalový třes a křeče. Podle klasifikace agentury EPA je dieldrin zařazen mezi pravděpodobné lidské karcinogeny (u myší způsobuje rakovinu jater).
Při hoření se dieldrin rozkládá a uvolňuje toxické dýmy.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Používání dieldrinu je v České republice zakázáno. Patří však mezi perzistentní organické láky, proto se v prostředí stále vyskytuje dieldrin z doby, kdy jeho použití zakázáno nebylo. Jeho nebezpečnost spočívá jednak v jeho toxicitě a jednak ve schopnosti kumulovat se v tělech organismů a následně ve vyšších článcích potravního řetězce.

Důvody zařazení do registru

  • nařízení o E-PRTR
  • Stockholmská úmluva
  • CLRTAP
  • vyhláška č. 356/2002 Sb. (příloha č. 1)
  • vyhláška č. 61/2003 Sb. (příloha č. 1)
  • vyhláška č. 232/2004 Sb. (příloha č. 1)

Důvody zařazení látky do IRZ

Způsoby zjišťování a měření

Emise dieldrinu lze jen velmi obtížně kvantifikovat bez využití analytických metod, protože se jedná o emise ze stávajících zátěží či redistribuci v prostředí. Dieldrin se nejčastěji stanovuje pomocí plynové chromatografie (GC) s detektorem elektronového záchytu (ECD). Plynová chromatografie se také může použít ve spojení s hmotnostní spektrometrií (MS), konduktometrickým detektorem nebo infračervenou spektrometrií s Fourierovou transformací (FTIR). Analytické koncovce předchází extrakce vzorku vhodným rozpouštědlem a přečistění extraktu. Stanovení mohou provést specializovaná pracoviště či komerční laboratoře.
Ohlašovací práh si lze představit například jako 10 000 m3 vody s koncentrací dieldrinu 0,1 mg.l-1, nebo jako 1 000 000 m3 vzduchu s koncentrací 1 mg.m-3 (pokud jsou v tomto případě obě hodnoty udány při stejné teplotě a tlaku).

Informační zdroje

zpět na seznam látek