IRZ - Integrovaný registr znečišťování

::: Ohlašované látky - Dichlormethan
Vyhledat na stránkách:  Jak vyhledávat... 

Látka: Dichlormethan

zpět na seznam látek

Dichlormethan
další názvy methylenchlorid, DCM, MCL
číslo CAS 75–09–2
chemický vzorec CH2Cl2
ohlašovací práh pro emise a přenosy
do ovzduší (kg/rok) 1000
do vody (kg/rok) 10
do půdy (kg/rok) 10
ohlašovací práh mimo provozovnu (kg/rok) 100
rizikové složky životního prostředí dichlormethan
věty R
R40 Podezření na karcinogenní účinky.
věty S
S2 Uchovávejte mimo dosah dětí.
S23 Nevdechujte plyny/dýmy/pá­ry/aerosoly (příslušný výraz specifikuje výrobce).
S24/25 Zamezte styku s kůží a očima.
S36/37 Používejte vhodný ochranný oděv a ochranné rukavice.

Základní charakteristika

Dichlormethan je čirá bezbarvá kapalina, která zapáchá podobně jako ether. Teplota varu činí 41ºC a teplota tání -96ºC. Hustotou (1330 kg.m-3) je dichlormethan mírně těžší než voda, ve které je částečně rozpustný (rozpustnost je 13,2 kg.m-3 při 20ºC). Je nehořlavý, ale s kyslíkem může tvořit výbušnou směs. Dichlormethan řadíme mezi těkavé organické látky (VOC).

Použití

Dichlormethan je hojně používané rozpouštědlo, zejména v chemickém průmyslu. Je používán i jako rozpouštědlo účinných komponent v herbicidech a insekticidech. Další jeho využití je ve farmaceutickém průmyslu, kde je dichlormethan využíván při výrobě steroidů, antibiotik, vitamínů a povlakovaných tablet. Mezi další možná použití patří příprava akrylových zubních náhrad ve stomatologii. Dichlormethan je užíván i jako inhalační anestetikum v lékařství, odstraňovač nátěrů a extrakční a odmašťovací prostředek například při výrobě elektroniky. V neposlední řadě lze zmínit i použití dichlormethanu při výrobě tzv. lehké kávy se sníženým obsahem kofeinu.

Zdroje emisí

Dichlormethan je látka syntetická, tedy vyrobená a používaná člověkem. Proto jsou veškeré jeho emise spojeny s lidskou činností. Přirozené zdroje emisí dichlormethanu neexistují. Hlavní zdroje emisí můžeme shrnout následovně:

  • chemický průmysl (rozpouštědlo);
  • farmaceutický průmysl;
  • úniky dichlormethanu při jeho výrobě, skladování a manipulaci;
  • emise z používání v odlakovačích, odmašťovačích, aerosolových sprejích a dalších běžně užívaných prostředcích v domácnostech i v průmyslu (výroba elektroniky).

Dopady na životní prostředí

Dichlormethan uvolněný do atmosféry je degradován reakcí s fotochemicky produkovanými hydroxylovými radikály, přičemž poločas procesu je několik měsíců. Dichlormethan přítomný ve vodě se odpařuje a jeho biodegradace probíhá pomalu. Nepředpokládá se významnější adsorpce na sedimenty. Dále jsou uvedeny některé základní poznatky o jeho chování v životním prostředí.
Dichlormethan uvolněný do atmosféry degraduje v reakci s hydroxylovými radikály s poločasem několika měsíců (1–3), což umožňuje jeho transport na velké vzdálenosti. Dichlormethan neabsorbuje světlo o vlnové délce větší než 290 nm, a tak ve troposféře není degradován přímou fotolýzou. K jeho rozpadu nedojde, ani je-li po dobu 1 roku exponován slunečnímu světlu. Malá část difunduje do stratosféry, kde je degradován fotolýzou UV zářením a reakcí s radikály chloru. Předpokládá se, že se částečně vrací na zem s dešťovými srážkami. Dichlormethan je schopen bioakumulace. Jako jedna z látek skupiny VOC přispívá ke vzniku fotochemického smogu.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Jak již bylo zmíněno, značná množství dichlormethanu jsou uvolňována do prostředí v aerosolech, odstraňovačích nátěrů a z chemických výrob. Hlavní cesta expozice je proto ze vzduchu a z kontaminované vody, ze které se však ochotně odpařuje.
Během práce s odlakovači nebo spreji obsahujícími dichlormethan v nevětraných prostorech může dojít k velmi vážným otravám vedoucím v extrémním případě až ke smrti.
Inhalace dichlormethanu vede k poškození centrálního nervového systému včetně poškození sluchu, zraku a psychomotorických funkcí. Tato poškození jsou však po ukončení expozice reversibilní. Inhalace vede i k podráždění úst a hrtanu. Hlavním rizikem spojeným s chronickou expozicí je poškození centrálního nervového systému – bolesti hlavy, nevolnost, závratě i ztráta paměti Dlouhodobá inhalace dichlormethanu vede k poškození plic, jater, ledvin a kardiovaskulárního systému. Jedná se o podezřelý karcinogen.
V České republice platí pro koncentrace dichlormethanu následující limity v ovzduší pracovišť:
PEL – 200 mg.m-3, NPK – P – 500 mg.m-3.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Dichlormethan je látka nebezpečná pro živé organismy včetně člověka, která navíc vykazuje bioakumulační schopnost.

Důvody zařazení do registru

  • nařízení o E-PRTR
  • rozhodnutí o EPER
  • CLRTAP
  • zákon č. 254/2001 Sb. (příloha č. 1)
  • vyhláška č. 356/2002 Sb. (příloha č. 1)
  • vyhláška č. 232/2004 Sb. (příloha č. 1)

Důvody zařazení látky do IRZ

Způsoby zjišťování a měření

Pro hrubý odhad zda látka uniká z provozu, kde je používána, lze použít bilance vstup-výstup. V případě, že látky je do procesu dodáváno více, než je její spotřeba a známé výstupy, je třeba hledat místo případného úniku.
K dalším detailnějším analýzám je možné použít laboratorní stanovení. Obvykle je stanovení prováděno plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu ECD. Odběr vzorků vzduchu se může provádět prosáváním přes sorpční trubičky. Měření a veškeré služby s tím spojené nabízejí dostupné komerční laboratoře.
Jeden kilogram této látky má objem 0,75 l. Bude-li z provozu unikat vzduch kontaminovaný například 5% obj. dichlormethanu, představuje emisní práh přibližně 5700 m3 kontaminovaného vzduchu (při 20ºC a 101,325 kPa). Bude-li z provozu unikat voda nasycená dichlormethanem, představuje emisní práh 760 l kontaminované vody.

Informační zdroje

zpět na seznam látek