Vyhledat v registru

Nabídka

Newsletter

Rychlé odkazy

Látka: Chlor a anorganické sloučeniny (jako HCl)

zpět na seznam látek

*Jedná se sice o širokou skupinu látek, avšak fakt, že je uveden jen ohlašovací práh emisí do ovzduší, velmi zužuje spektrum možných sloučenin. V úvahu připadají zejména chlor a chlorovodík, což jsou za normálních podmínek plyny. Pro tyto dvě látky jsou uvedeny i R a S věty.

Základní charakteristika

Chlor je za normálních podmínek zelenožlutý plyn s extrémně silným štiplavým zápachem. Jeho teplota varu je –34º, tání -101ºC a hustota 1,42 kg.m^-3, což znamená, že je mírně těžší než vzduch (hustota vzduchu je 1,29 kg.m^-3). Jedná se o velmi reaktivní plyn, který je schopen oxidovat mnohé kovy již při pokojové teplotě. Co se týče rozpustnosti ve vodě, chlor s vodou reaguje za vzniku kyseliny chlorovodíkové, která má maximální koncentraci 38%. K této reakci dochází i se vzdušnou vlhkostí. Kyselina chlorovodíková (neboli rozpuštěný chlorovodík) je čirá, nebo mírně nažloutlá kapalina. Její neutralizací vznikají chloridy. Plynný chlorovodík se projevuje velmi štiplavým agresivním zápachem. Jeho hustota činí 1,18 kg.m^-3, je tudíž jen nepatrně lehčí než vzduch. Je to velmi agresivní a korozivní plyn. Chlor a chlorovodík (resp. kyselina chlorovodíková) jsou dvě nejvýznamnější anorganické plynné látky s obsahem chloru, proto se v dalším textu zaměříme právě na ně.

Použití

V chemickém průmyslu je chlor velmi důležitou surovinou. Velmi hojně se využívá při výrobě mnoha běžných materiálů, například polvinylchloridu (PVC) a mnoha dalších organických hmot. Dále se využívá pro výrobu chloroformu, trichlorbenzenů, propylenoxidu a kupříkladu fosgenu a yperitu (chemické zbraně). Je také používán pro výrobu anorganických sloučenin a desinfekčních prostředků. Chlor či některé jeho sloučeniny se užívají k bělení buničiny, celulózy a papíru. Baktericidních vlastností chloru se využívá pro desinfekci pitné vody i vody v nádržích a bazénech určených pro rekreaci. Dále je chlor (a jeho sloučeniny) využíván v mnohých desinfekčních přípravcích, barvivech, insekticidech, lacích, rozpouštědlech, textilu či lékařství.
Chlorovodík je využíván pro hydrochloraci pryže, ve výrobě vinylchloridů a alkychloridů, při oddělování bavlny od vlny a při čištění bavlny. Užívá se také pro leptání polovodičových krystalů a je meziproduktem v mnoha průmyslových výrobních procesech.
Kyselina chlorovodíková se užívá při moření povrchu oceli. Lze jí využít k odstranění koroze (oxidů železa) před dalším zpracováním oceli. Nejčastěji se k tomuto účelu využívá technická 18% kyselina chlorovodíková. Kyselina chlorovodíková je také užívána při výrobě polyaluminium­chloridu. Hojně je používána v elektrochemickém průmyslu při galvanizaci a výrobě baterií. Další její využití je v organických chemických výrobách, například polykarbonátů, aktivního uhlí a kyseliny askorbové. Dále je přítomna při výrobě ingrediencí a aditiv do jídla, aspartamu, fruktosy nebo kyseliny citronové.
Kyselina chlorovodíková je látka přirozeně se vyskytující v trávicím traktu mnoha živočichů i člověka, kde se významným způsobem podílí na trávení přijímané potravy.

Zdroje emisí

Mezi přirozené zdroje emisí můžeme zařadit chlorovodík unikající při vulkanické činnosti a vznikající při přirozených lesních požárech. Během úhynu či poranění živočichů může dojít k uvolnění trávicích šťáv obsahujících kyselinu chlorovodíkovou, jedná se ale v globálním měřítku o naprosto zanedbatelná množství.
Vzhledem k možnému ohrožení životního prostředí jsou mnohem významnější antropogenní zdroje emisí. Jmenovat můžeme následující:

• úniky chloru a chlorovodíku z průmyslu (jejich výroba, organické výroby, anorganické výroby – viz. „použití“);
• úniky chloru při bělení papíru a buničiny;
• úniky chloru při jeho využívání k desinfekčním účelům (chlorování vody, lékařství) a odpařování chloru a jeho sloučenin z rozpouštědel a přípravků (např. prostředek SAVO);
• chlorovodík pocházející ze spalovacích procesů (Během spalování paliv, které obsahují chloridy, jako je například uhlí.);
• vznik chlorovodíku během spalování odpadů s obsahem chloru (plasty);
• úniky kyseliny chlorovodíkové při zpracování oceli.

Dopady na životní prostředí

Dostane-li se chlor do životního prostředí kupříkladu v důsledku havárie, může bezprostředně popálit blízké rostliny, ale pak rychle zareaguje se vzdušnou vlhkostí na chlorovodík. Chlorovodík je velmi korozivní látka, která napadá mnohé kovy a vápenec, což vede k narušení budov i kulturních památek. Plynný chlorovodík se velmi rychle rozpouští ve vodě (i ve vzdušné vlhkosti) za vzniku silné kyseliny chlorovodíkové, která je při vyšších koncentracích toxická pro vodní organismy a poškozuje také rostliny. Akutní ohrožení volně žijících živočichů a rostlin emisemi ze spalovacích procesů je však s výjimkou případných havárií nepravděpodobné.
Chlorovodík vznikající v atmosféře přispívá ke kyselosti dešťů tím, že se rozpouští ve vodních částicích mraků a způsobuje tak zvýšení kyselosti dešťové vody oproti normálu. Určité typy půd a jezer mohou být obzvlášť citlivé na výskyt kyselých dešťů. Hlavní plyny podílející se na vzniku kyselých dešťů jsou oxid siřičitý a oxidy dusíku, ale i chlorovodík může hrát určitou roli. Tyto látky mohou být díky používání vysokých komínů rozptylujících znečišťující látky vysoko v ovzduší transportovány atmosférickými proudy na vzdálenosti tisíců kilometrů.

Dopady na zdraví člověka, rizika

Chlor je velice nebezpečný a agresivní plyn. Jeho výhodou je velmi silný zápach, který je člověku patrný již při nízkých koncentracích. To varuje před blížícím se nebezpečím a umožňuje zasažený prostor urychleně opustit. Chlor může být do organismu vdechnut. Ihned reaguje s vlhkostí za vzniku agresivního chlorovodíku (a kyseliny chlorné).
Proto nelze přesně odlišit dopady expozice chlorem a chlorovodíkem. U exponované osoby chlorem (resp. chlorovodíkem) se mohou projevit následující rizika a potíže:

• podráždění nosu, dýchacích cest, vznik trhlinek na dýchacích cestách, silné kašlání, krvácení z nosu a bolest na hrudi;
• dráždění plic, dušnost, tvorba tekutiny v plicích (edém) i nebezpečí udušení;
• popálení očí a kůže s nevratným poškozením.
• Opakované expozice mohou nenávratně poškodit plíce a zuby a vyvolat vyrážky.

V České republice platí pro koncentrace chlorovodíku následující limity v ovzduší pracovišť:
PEL – 8 mg.m^-3, NPK – P – 15 mg.m^-3.

Celkové zhodnocení nebezpečnosti z hlediska životního prostředí

Chlor a jeho anorganické sloučeniny jsou velmi reaktivní a korozivní látky. Při jejich úniku do životního prostředí mohou způsobit akutní ohrožení živých organismů (zejména vodních), rostlin a mnohých materiálů. Vzhledem k jejich vysoké reaktivitě ale v životním prostředí nesetrvávají po dlouhou dobu, a proto jejich dlouhodobý globální negativní dopad není zvlášť významný.

Důvody zařazení do registru

• nařízení o E-PRTR
• rozhodnutí o EPER
• vyhláška č. 356/2002 Sb. (příloha č. 1)
• vyhláška č. 232/2004 Sb. (příloha č. 1)

Důvody zařazení látky do IRZ

Způsoby zjišťování a měření

Chlor i chlorovodík je velmi výrazně štiplavě zapáchající látka, proto k prvnímu určení úniku může posloužit čich.
Hrubou představu o únicích, například v průmyslových procesech, je možné učinit ze spotřeby látek či bilance procesu (vstup x výstup).
Stanovení chlorovodíku v plynných směsích je zpravidla spojené se stanovením kapalných částic kyseliny chlorovodíkové a chloridů na tuhých částicích aerosolů. Záchyt vzorku probíhá tak, že plyn ve kterém chceme stanovit obsah chloru a jeho sloučenin probubláváme v absorbéru přes 0,5M roztok octanu sodného. Chlor okamžitě zreaguje na kyselinu chlorovodíkovou (resp. chloridy), proto se speciace jednotlivých forem obvykle neprovádí a výsledkem analýzy je celková hmotnostní koncentrace chloridů. Nejběžnější používanou analytickou koncovkou je potenciometrické stanovení iontově selektivní elektrodou (ISE). Využít lze i odměrné stanovení s dusičnanem stříbrným či iontový chromatograf.
Bude-li z průmyslového podniku unikat vzduch kontaminovaný chlorovodíkem například v koncentraci 10 mg.m^-3, bude ohlašovací práh 10 000 kg představovat jednu miliardu m³ takto kontaminovaného vzduchu (za stejného tlaku a teploty jako byl uveden koncentrační údaj).

Informační zdroje

• Pitter P: Hydrochemie, Vydavatelství VŠCHT Praha, 1999
• Skácel F.: Analýza ovzduší, Vydavatelství VŠCHT Praha, 2002
• EPA: Pollutants and Toxics, http://cfpub1­.epa.gov
• Encyklopedie Wikipedia, http://en.wiki­pedia.org/wiki­/Chlorine
• Encyklopedie Wikipedia, http://en.wiki­pedia.org/wiki­/Hydrochloric_a­cid
• Environmental Agency, http://www.en­vironment-agency.gov.uk
• Hazardous Substance Fact Sheet, New Jersey Department of Health and Senior Sevices, http://www.sta­te.nj.us/heal­th/eoh/rtkweb/rt­khsfs.htm
• Scorecard, The Pollution Information Site, http://www.sco­recard.org/che­mical-profiles/index.tcl
• Acron University Database, http://ull.che­mistry.uakron­.edu/erd/chemi­cals/7/6573.html
• Ekotoxikologická databáze, http://www.pis­kac.cz/ETD
• Databáze Eurochem, http://www.eu­rochem.cz

zpět na seznam látek